Z La dílny…
Jé, jak dlouho už jsem si nenašla čas, dělat, to co mě tak těší….psát….
A tak si dělám radost…druhé kafe, chuť a vůně štrůdlu, slunce za oknem…
Nádhera…začínám zbožňovat svoje zrání…nicméně mám i výzvy s tím spojené 
Vykašlat se na fyzickou proměnu. Je to takový paradox. Uvnitř se cítím dost často jak teenager, něco, co jsem dost důsledně přeskočila. A tak mi vůbec nevadí můj teen mladší syn. Občas ho možná i předčím.
Teď jsem zkoukla film: FREE GUY, je to z jeho světa RP (reality play, virtuál). Nicméně, je tam tolik moudra. „Mami, tys na to koukala, jo? Tak to bych neřekl, že si to bude líbit.“
Nemám strach z technologií, nemám strach, že se moje děti ztratí ve virtuální realitě.
Já se na dlouho ztratila v té, co mě obklopovala tam venku. Ztotožněná s bezmocí, utrpením, s potlačenou autenticitou, svítící nálepkou: HODNÁ HOLKA.
Ježíš, kolikrát jsem dostala basebolkou do hlavy. Láska pro mě byla= ODMÍTNUTÍ.
Vypracovala jsem si i skvělej „program“ ( a pak, že žiju v reálným světě), abych uměla muže na druhé straně , vlastně donutit, aby mě odmítali nebo odmítli. To je prostě něco neuvěřitelného. Chvíli mi trvalo než jsem toho vnitřního záškodníka chytla za pačesy.
Měl mě chránit. Oukej, chápu, ale je načase udělat upgrade.
Víte, co to znamená? Přijímat, že mě lidi nějak vidí, že na druhé nějak působím a ne vždycky je to lichotivý.
Že jako mírotvůrce můžu bojovat a klidně seknout…..ale z Lásky
Že vyvolávám v lidech rozpaky, nechuť, kroucení hlavy, ale taky smích, dojetí, něhu, odvahu, zlost…
Cokoliv…..že vlastně prostě přijímám, ať se děje cokoliv, ať mě každý vidí jak chce: ezo, pezo, mezo, blondsku, chytrolína, milou holku, veselou chaotičku, láskyplnou ženu, melancholického podivína..
Jsem tohle všechno a ještě víc! Ber a nebo nechej ležet….To si říkám, hlavně sama sobě. Ber a přijímej.
Run Forrest run!
Přeji krásný první svátek Světla…HROMNICE…zítra 2.2. ( A brzy o rok více :))
