Bylo mi dáno se naučit žít v neustálé PROMĚNĚ…od dětství jsem musela být přizpůsobivá měnícím se skutečnostem kolem mě . Detaily nejsou teď důležité. Celý současný život vlastně hledám pocit bezpečí a klidu…Myslela jsem si, že ho najdu v manželství a ve své rodině…ale manželství byla veliká lekce zvládnout ještě větší nejistotu spojenou se zodpovědnosti za další dvě lidské bytosti (děti)….neznám ani jistotu pravidelného zaměstnání, vracení se domů k rodičům….píšu to jako povzbuzení pro všechny „modré“
Z místa tady a teď jsem už schopná vidět a vnímat, co mi to dalo.
Vidím sklenici poloplnou, teď už pokaždé….Kamkoliv mě život zanese, cokoliv za situace mi přinese, přirozeně hledám bezpečí toho ,co mi to dává….naučilo mě to PŘIJÍMAT….přijímat, to, co teď je…
Konkrétně je to třeba i že s dětma vnímáme tu bolavou střídavku jako možnost, abychom my tři spolu mohli zažívat pohodovou rodinu, bez křiku, bez trestů, bez napětí…že mají možnost „si odpočinout“ a já se můžu cítit jako máma v bezpečí, ať jsem jaká jsem a dělám, co dělám…..že roky samoty mě naučily těšit se z momentů, chápat pomíjivost všeho a současně hloubku a nádheru lidských setkání…..být na vlastní noze a nasytit se volností mi teď dovoluje být částečně součástí velkého výrobního „závodu“…ale už jenom s roztaženými křídly….to, co druzí vnímají jako přítěž já vnímám jako MOŽNOST….
Stále mám své melancholické chvíle, stále umím cítit své rozbité srdce, ale používám to jenom jako navigaci kudy a kam dál a jak se všemu ještě víc otevřít, přijmout….jak se zase o kousek proměnit…
Žena má obrovskou sílu PROMĚNY a PŘEMĚNY
