….taková malá připomínka toho, co všichni dobře víme, ale stále často „uklouzáváme“, nebo-li předbíháme…..
Co mi opravdu v životě finguje a stabilizuje mě, je pochopení, že jakákoliv situace je právě teď. Dám příklad: jsem zavalená prací, vychaosená, mám toho moc a začnu si zoufat, že sakra, jsem taky chtěla mít chvilku pro sebe, jít si třeba zaplavat, odjet na výlet, něco si ušít…a sakra zase na to nemám čas… a co mi funguje v takových chvílích, kdy jdu do tenze? Úplně první věc:
– začnu dýchat, udělám si prostor v těle, to napětí uvolňuju skrz dech, symbolicky se začne dělat prostor uvnitř mě i kolem mě…začíná být mnohem větší pravděpodobnost, že někoho nesprdnu, že se nerozbrečím přetížením, že se uklidním…a krok za krokem začnu vnímat, co můžu udělat teď, co odvážně nechám na potom a dovolím si, alespoň volně dýchat..
– .tím, že si DOVOLÍM a POVOLÍM tenzi dechem, rozvolňuje se moje myšlení a celkově se rozvolňuje další průběh…
Od okamžiku vnímání těla, dýchání do něj se proměňují další okamžiky..
A takhle to dělám se vším, co mě stahuje, zavaluje, vyhazuje z rovnováhy…
My holky, bychom tohle měly aplikovat zejména v oblasti vztahů. Co můžu teď rozvolnit ve svém těle ve vztahu k druhému, nechtít to měnit „tam“ (u toho člověka) a už vůbec ne „tam zítra“…nepředbíhat…nemít plány za měsíc, jenom, co ve svém těle, čili pocitech a myšlení, můžu změnit teď…být v potenciálu proměny, a nebo být v potenciálu tregédie a ničení?
Howgh
