Když jsem se začala stávat matkou, nikdy mě nenapadlo, že se mi narodí dva kluci a ne proto abych mohla být pečující maminkou a dosytit si hlavně tu péči, po které jsem toužila já jako dítě (to samozřejmě probíhalo a probíhá) ale hlavně, aby mi udělali mnohem větší jasno v té odlišnosti „být v mužském těle“ a být v „ženském těle“….potažmo ten rozdíl přemýšlení, vnímání života….jdeme vlastně k tomu samému….ale zcela odlišnou cestou
Učí mě ( a já je taky, samozřejmě), nelpět na slovech, která musí být odkývaná…každý jednu skutečnost nazveme jinak, ale vlastně chceme vyjádřit totéž…a tak u nás vznikají (velmi krátké) filozofické chvilky, kdy jim přibližuju svůj prožívající svět a oni mají tendenci nad tím jakoby kroutit hlavou a já (díky už svému odžitému :)) se zkouším navnímat, jak to vyjádřit, aby mě „slyšeli“, „vnímali“, měli chuť se mnou o tom všem mluvit…
Zjistila jsem, že důležité je, abych já byla úplně v pohodě s tím jak oni žijou, co je pro ně priorita, co je pro ně důležité, abych vyslala „šíp“: PŘIJÍMÁM …. a v rozhovoru si stále udržovala tuhle přijímající „energii“, snáz mě pak vnímají….často zařazuju slova: rozumím, chápu, to znám, jo, tohle je fakt….a pak zařadím svůj úhel pohledu…často daný do konkrétní situace…nevychovávám, neříkám, co je správně, jenom sdílím zkušenosti a dělám prostor pro nesouhlas a stále udržuju přítomnost „přijímám“, že tak to máš.
A jsem stále velkorysejší: pořádek vidí jinak, přístup ke svému tělu mají jiný, jejich prioritou je „boj“ , „síla“, „racio“…..nicméně, tam hluboko uvnitř je touha být přijatý a milovaný…Howgh….
( A jenom já vím, že hledat cestu k mužům jako láskyplným stvořením byla pro mě výzva…ale už to vidím…díky, všichni „kluci“ kolem mě :)) a díky své odvaze :))
Foto: Adéla Tauscherová
