Narodila jsem se jako žena….
….nejdřív jsem musela (jiný slovo nejde použít) zjistit, že mám tělo, najít k němu vztah…ne užitkový….ne jako věc, kterou namaluju, oblíknu, vystavím….ne jako samozřejmost, která prostě nějak funguje…opravdu k němu najít vztah (a stále to trvá, jako v partnerství: stále objevujeme, stále jdeme do větší šířky i hloubky)…
pak jsem mohla začít CÍTIT….začít vnímat srdce, ne jako fyziologický orgán, ale najít si vztah k cítění, k prožívání…..
…..a pak začal vztah se Životem…a ten přináší úplně jinou dimenzi člověčího života než jsem si myslela….
…neznamená to, že letím na obláčku a život se odvíjí, tak jak jsem si vysnila….ne, to opravdu ne….Znamená to, že Život JE, že ho CÍTÍM, že kdekoliv jsem, vnímám Život skrze své srdce a tělo a tak vnímám jeho neskutečnou barevnost a odlišnosti…
Jsem schopná se rozbrečet kdykoliv, když cítím smutek druhého, stáhnout se, když cítím úzkost kolem sebe, smát se a radovat, když vnímám uvolněnost i v druhých, cítit vášeň, rozkolísanost, hravost, nejistotu, jemnost, sílu, hrubost, měkkost….tolik tolik…..
A můžu si vybrat jak dlouho v tom zůstanu, nelpím, aby to nikdy neskončilo, protože vím, že to nejde….přijímám…
Skrze své tělo a srdce přijímám….někdy to jde snadno, někdy se ještě vzpírám, vzdoruju….ale i to je v pořádku…cítím to, stále prožívám…stále JSEM
Narodila jsem se jako Žena a je to teda někdy „fuška“ přijmout jí se vším, ukočírovat tu vichřici, sdílet tu Barevnost uvnitř a nechat si i pro sebe, stále více vylaďovat to kolébání pocitů do příjemného pohupování v bocích…
Narodila jsem se jako Žena a vnímám, že mým úkolem je MILOVAT…to mi naplňuje tělo, srdce a dává smysl…
Howgh
14.-16.6. 2024 Rožmberk nad Vltavou, Hotel Studenec
– připojení k tělu a ke svému ženství
