Kdy se můj život změní?

…ze Života…z La dílny….

Vnímám celkový nedostatek něhy kolem sebe v běžném každodenním životě….moje životní putování mi dalo ochutnat hodně chladu, i já byla předlouho ledovou královnou, nasranou manželkou, zoufalou osobou chytající se mouder knih, seminářů, workshopů…

Víte co? Všechno má svůj čas….můžeme dokola číst osvícenou knihu, můžeme dokola chodit na léčení všeho možného, můžeme se potit, zvracet, tančit, zpívat, štípat dříví….

Nicméně pokud není náš OCHRANNÝ dětský vnitřní VZDOR „uviděný“ a pochopený(to je prostě ta nejúčinnější „zbraň“ jak se nestát tím nudným zoufalým dospělým….takže ,jestli máte hodně vzdorovité děti: „dobrý den“ tohle je váš aktuální neviděný stav) a stejně tak není „uviděný“ náš dezorganizovaný VNITŘNÍ CHAOS v pocitech a emocích a jejich obrovská moc nad námi (velmi snadno se necháme rozhodit pitomou poznámkou, pomyslným neúspěchem, nedoceněním v práci, v rodině)…budeme se pořád motat v jednom kruhu SEBESABOTÉRSTVÍ…

Cesta z toho ven, do něžného, jemného klidu (v případě více ženského nastavení), do láskyplné pevnosti(v případě více mužského nastavení) a vlastně posléze integrace obého, je PROSTĚ JÍT životem…a brát,co mi nabízí a vždycky si v té situaci vybírat ,co mi „ladí“, dělá potěšení, dává sílu, drží mi nohy na zemi, neboli dává mi pevnost, co mě v tom podporuje…..zbytek nebrat vážně, jenom to ruší a dává vlastně schopnost se více soustředit na to, co mi prospívá….život nám háže různé možnosti změn a proměn….když se jim nebudeme bránit a nebo se nenecháme strhnout (najít ten balanc je taky příležitost )

Zažíváme seberozvojový seminář každý den několikrát…doběhnu to metro nebo si ukočíruju nervozitu? přijmu v klidu bručivý pozdrav svého muže nebo budu nasraná? při oblékání se smířím se zráním svého těla anebo budu dál závislá na dokonalosti? zajímají mě víc výsledky mých dětí ve škole, na tréninku nebo to jaký je mezi námi vztah? půjdu ráno do auta se svěšenými rameny a nebo si všimnu, že povrchově dýchám, narovnám se a zhluboka se nadechnu? dívám se kolem sebe a nebo přemýšlím kam pojedu, kde budu a podporuju tím svůj vnitřní tlak a frustraci?….

Mohla bych psát donekonečna…..každou chvíli máme příležitost..

Při psaní, vaření, cvičení, mluvení…být u sebe v nastavení, které nás podporuje, anebo v úprku kamsi, za čímsi…a až tam budeme, zase zažíváme totéž….

Všechno má svůj čas….

Připravenost je sled zvládnutí proměn jednoduchých každodenních prožitků a odhalení destruktivních myšlenek, které nás odpojují od těla, od něhy, jemnosti, láskyplnosti a pevnosti..

Až ve chvíli, kdy plně vnímáme své tělo, začneme vnímat i své myšlenky, začneme nacházet způsoby jak v každé situaci nalézt rovnováhu ( a věřte že Život je šibal a vtipálek, když si budete myslet, že tohle už mě nerozhodí, vsaďte, co chcete, že zvýší metu ….protože…Život nás Miluje a chce, abychom to uměli také :))

Někdo jiný nám může poradit, dát tip, inspirovat nás…ale jestli se náš život změní, to záleží jenom na každém z nás…každý z nás si musí najít svůj způsob a respektovat, cykly života…všechno má prostě svůj čas…..svůj smysl… a život je jaký je, dokud se naplno neroztluče a srdce a my ucítíme a uvidíme tu hru, kterou hrajeme každý sám se sebou….pak je třeba si to přiznat a smát se a plakat z hloubi svého srdce

Howgh

Sdílet: