Tak nějak „samoseto“…prý je to nějaký známý Japonec 🙂 Samo se to…..

Můj mladší syn jde příští rok do devítky…takže výběr kam dál…mně bude za rok padesát a stále cítím, že ještě nejsem „tam“ a že možná nikdy nebudu…že se tvořím za běhu života. Nacházím stále víc odvahy opouštět, měnit, být blíž své ženské podstatě, která je o proměnlivosti, o pohlcování a rození..neustále ..čím víc se otevírám své ženské přirozenosti, tím hlubší a někdy i tmavší to může být, ale je to o úhlu pohledu….když odmítám přijímat jak to je, hloubka emocí mě opravdu může pohltit…jediné řešení je vzít odvahu do obou dlaní a nechat se vést…odměnou je velmi živé srdce, silný pocit Života v těle, aniž bysme se zamilovaly do muže (to se ale nevylučuje)…nicméně je to cesta, je to proces…

A tak…můj malý muž se má rozhodnout kam a jak dál a já vím, že ho čeká ještě spousta omylů a pádů, rozčarování, nejistot, vítězství, radostí i změn a proměn…..moc bych si přála, aby spíš dál pokračoval v podpůrném prostředí, kde může objevovat sám sebe bez hodnocení druhými, měl prima partu kamárádů, se kterými zažije dobrodružství, bude ráno odcházet a těšit se, co nového zažije, objeví….vůbec nemám chuť ho přihlašovat někam, kde znovu bude zažívat pocity, co umí a neumí, kde je dostatečný a kde není z pohledu nějakých namemorovaných údajů….je to takový nesmysl..Bože……

Zpět k „panu Samosetovi“…ve 14-ti jsme teda byla zmatená, ani jsem nechtěla být holka, žena, bylo to dost nekomfotní….ale naštěstí dál JSEM ŽENA….po gymplu jsem pořád nevěděla nic, ani jak se mám cítit dobře v tom chaosu dospívání….měla jsem v sobě takového „vojáka“, tak nějak , naštěstí, tak mě přihlásil na kombinaci TV-Fr.jazyk….Samoseto a já se tam dostala….s vypětím všech sil (protože to nebyla moje přirozenost, ale nutnost) jsem to dostudovala….přišel záchranář Samoseto a vyslal mě do Afriky (mám o tom blogy)….výstřel a začalo se dít….a pořád se děje…..prošla jsme různými cykly, mnoha cykly: cestovatelka, zaměstnanec, manželka, matka, ztracenec, oběť, kamarádka, samotář, bojovnice….a teď cítím další: citlivá něha, odvaha nezapadat, potěšení z vlastní obyčejně neobyčejné cesty….. a bude další,to je jasný….a tak nějak „Samoseto“….skrze tlukoucí srdce, neodmítání sama sebe, pochopení pro vlastní potřeby, můj cíl?..nevím….ale chci Žít Lásku….Howgh

Sdílet: