Když srdce začíná tlouct silněji než mysl

..tak a teď z Ladílny….

Může se nám v životě stát, že nám víc začne tlouct srdce..To znamená, že začneme cítit, že chceme udělat v životě změny…změny, které mě samotnou víc naplňují, možná bych to nazvala: začneme být víc zdravě sobecké (sobečtí)…přestává nás bavit pořád řešit jak a co mám udělat, aby ti druzí byli spokojení…abych se chovala a žila tak, abych vyhověla běžným normám (proboha, co to vlastně je?)

Zkrátím to…začnou se nám proměňovat hodnoty…

No a postupně se na nás začnou jakoby valit „kameny“: a co jako dál? to všechno zbořím? opustím rodinu? práci? bydlení? co děti? co na tou řeknou ostatní? to jako budu pak šťastná?

Kameny se valí (myšlenky, kritika, pochybnosti), jako v pohádce Třetí princ…ale je třeba jít dál, vnímat tělo a tlukot srdce….

A prostě dýchat a jít..je to odvážné, je to někdy k po…ale stojí to za to a že vím, o čem je řeč:: narůstá autenticita, větší smysl pro humor, najednou má všechno kolem sytější barvy, vůně, zvuky jsou jemnější, lidi vnímám jinak než vzhledově, objímám opravdu od srdce, umím se nasytit jediným pohledem z očí do očí, snadno navazuji kontakty i beze slov, život mi připadá jako velká záhada a tajemství spíš než konstruktivní „to do list“….najednou se začíná tvořit i jakoby „nová rodina“ , z lidí, kteří taky jdou a občas chtějí uskočit, a nebo jít zpátky..to ale už nejde..naštěstí…🌟

Sdílet: