Veliké konce (Velikonoce)

Teď o Veli koncích na mě dost silně ťuká tohle téma:

Vždycky jsem chtěla být tátova milovaná holčička, chtěla jsem, aby mě sám od sebe obejmul, dal pusu, řekl mi něco milýho….táta byl nesmírně hodnej….pak přišli noví partneři mé mamky a já zažila chlad v podobě nechutný agrese…a tak suma sumárum, jsem se naučila dokazovat, kdo jsem a že stojím za to, aby mě měl někdo, nejlépe muž rád, a tak jsem vlastně moc nepoužívala svou přirozenost, ale spíš neustále naciťovala, co je pro muže to správné, abych byla milovaná…

No, modří vědí…..

Suma sumárum, konec smutného příběhu, který byl pouze studijním materiálem 🙂

Teď ve svých (za rok) padesáti, konečně začínám chápat v čem je moje „síla“…ne v dokazování a vyrovnávání se mužům, a ani ne, že s nimi budu bojovat tím, že budu vyzdvihovat, že moje citlivost, jemnost a schopnost péče je něčím víc..

Jsme fakt jinak stvoření…já vím, že se to říká, ale mě to konečně někde dochází…

Muži mají sílu fyzickou, tah na branku, neruší je moc emoční výkyvy, umí se hodně koncentrovat, jejich výkon se příliš během měsíce nemění, umí jasně vidět jaká akce vede ke splnění cíle…

Žena má dar harmonizovat prostředí, vytvářet láskyplné vztahy, vycítit, co kdo potřebuje, podržet svou něhou, citlivostí, její cíl je prostě být „krásná zevnitř“, každý prostor ,ve kterém se ocitá jakoby „postaví“ ,vyladí a v něm i přítomné osoby…ale není to akce plánovaná, s jasnými kroky, je řízená citem a intuicí.

A tak…můj utopismus:

…..jednou zavládne harmonie mezi ženami a muži (víc pohlaví na chaos není třeba) až muži přijmou ženu, že je během měsíce, týdne i dne proměnlivá, že se řídí citem a nemá tah na branku v plánech a nezvládne stejný výkon jako on, nikdy nevychovává tresty a podmínkami a muž ji za to bude milovat, protože mu vytváří Láskyplnou oporu a rozhodně s ním nikdy nebude soutěžit, respektuje sebe a tím i jeho..

A žena nebude chtít po muži, aby ji empaticky navnímával, sdílel s ní její boly a nechá muže jít za jeho cílem, s jeho přesnými plány, držením laskavého řádu, občasným totálním vypnutím do „krabice nic“ a nechá se obalit bezpečím, které vytváří jeho jasnost kam jde…

Je pitomost dokazovat, že zvládnu to samé, co muža a chtít vyšší plat než muž nebo stejný. Proč? Muži loví mamuty, potřebují zajistit rodinu, když tohle muž má, cítí se silný a dělá mu dobře, že rodinu zajistí, že je ochránce…

My ženy místo tvrdé práce a dokazování a snahy mít stejný výkon jako muž, můžeme víc podporovat svou jemnost, máme čas na sdílení a kamarádky, zkrášlování prostoru kolem nás a vyživování sama sebe…úplně to vidím….🙂

( jsem už dlouho máma i táta v jednom a tak jasně cítím, co je mužská a co ženská část, kooperace by byla labúžo)

Konec zpráv z „vyLaďujícího“ světa…

Sdílet: