Splněný sen?

Všechno zařízeno, psal se rok 2008…

Vysnila jsem si plavbu po oceánu: v představách jsem viděla jak pluju na vlnách, lo´d se houpe, vítr fouká. Ze své pracovny pozoruji skotačící delfíny, mám nové přátelé, poznávám země u kterých přistavíme. Hodně se směju, práce mě baví, je to inspirace.

Jo, byla…i zaoceánská loď se jmenovala Inspiration (už je stažená z plavby)..akorát to vše bylo v režii mých nevědomých prožitků, záznamů a reakcí.

Odjela jsem do Londýna na školení a tam mi byla vybraná loď, na které budu pracovat jako masér- terapeut.

Skoro všechny přítomné mladé dámy ( směs kosmetiček a masérek), velmi mladé, většinou kolem 18-ti, odjížděly na přidělené lodě tak do 3 týdnů.

Já čekala a čekala. Procházela si drilem místní „akademie“, přípravny na práci na lodi. Sledovaly mě, jestli nosím předepsané oblečení, včetně spodničky (v životě už jsme ji na sobě neměla), kontrolovaly nošení silonek (nesnáším je).

„Tohle mě před odjezdem vůbec nenapadlo: že budu vystavená kontrole a svému vzdoru proti ní, svému vzdoru následovat veškeré nesmyslné požadavky. Ve svých 29-ti letech jsme byla už dost formovaná. Bylo jasné proč většina přítomných slečen byla o deset let mladší….můj vzdor zářil jak Polárka….můj nezpracovaný odpor k dospělým autoritám, protože dospělým jsem nevěřila, byly to pro mě bytosti, které říkají a dělají nesmysly, vydávají rozkazy, ale ochránit a pohladit neumí, se aktivoval jak nejlíp uměl“

Spolubydlící v domku u britské rodiny se střídaly, většinou Filipínky. Rodinka, ale boží, ještě jsem se tam jednou vrátila na navštěvu

„Od dětství jsem věřila na hodné „tety“, které mě podrží a zachrání. A tak tenhle program, že: vždycky v té změti nepřátelských bytostí bude někdo, kdo bude milý, mi pomáhal velmi často. Taky moje vnitřní nastavení, že mám přátelé. Přátelství je pro mě alfa a omega…nevěřila jsem rodičovským a jiným autoritám, ale měla jsem vždycky spousty stejně starých kamarádek a s nimi si sehrávala svůj svět. I tady jsem potkala skvělé kamarádky z celého světa, střídaly se, ale třeba Kasia (z Polska, s tou si píšu dodnes) “ 

Přišel den D a odjezd, neodjížděla jsem s žádnou dívkou, se kezrou jsem navázala přátelství. Prostě sama.

„Velmi silné přesvědčení: ve všem jsi stejně sama. Všechno je třeba si zařídit, vybojovat.  Život není žádná sranda (a  to jsem chtěla pozorovat skákající delfíny a smát se?). Jsi šikovná se vším se zase brzy vyrovnáš. Tenhle program mi záměrně připravoval  náročné situace k vyrovnávání. Takhle jsem vyrůstala. Byla jsem „ladička“ všech nesouladů v mé blízkosti“ Abych mohla plnit své přesvědčení „vyrovnávám“ zlobu a neschopnost dospělých, situace se tvořily víceméně samy: na lodi vládlo kastovnictví (nižší a vyšší práce), měli jsme oddělené jídelny, bydlení, povolení k pohybu po lodi. Nejvýš bylo, samozřejmě řízení lodi, nejníž uklízeči a tak. Podpalubí bylo opravdu jako naše temná část, kterou nechceme uznat. Prožitky, které už nechceme nikdy víc vnímat. Zákony vnitřního lodního života, abyste mohli splynout. Pro mě jakoby absolutně popírající moje vidění světa, nicméně, vlastně jasně a věrně, vystihující nevědomé nastavení: jsi otrok, který prostě nějak musí přežít a vzdory a nesouhlas jsou adekvátně potrestány. Takže jakékoliv nedodržení předepsané unifromy, včetně full make-upu (já se samozřejmě nelíčila, vypadat jako sexy žena se mi příčilo: byl to zdroj všech útrap s muži(moje další přesvědčení)). Nikdo neměl soucit s tím, jestli máte dostatek denního světla. Většina míst, kde jsme se pohybovali 90% času byla s umělým osvětlením. V kajutkách na spaní, když se zhaslo, vládla absolutní tma. Všichni jsme si tak sahali na temnotu uvnitř sebe“

Kajuty byly po dvou, pracovnu jsme měly každá svou a výplata byla tvořená zejména „tipy“. Kolik volna dostaneme se vůbec neřídilo podle nějakých lidských potřeb, ale podle obchodnicky odvedené práce. Podle splnění kvót prodeje. Ne masáže, ale prodeje.

„A tak se moje nevědomé přesvědčení, že nikdo nevidí to utrpení, které většina lidí uvnitř nese a lidi jsou dál zneužívaní a nechají se zneužívat a vůbec nic neřeknou, krásně zhmotnilo. Za své vzdrory jsme skoro neopustila loď. Pomalu jsme zase kolem sebe viděla, jak únavu, trápení , většina kolem mě řeší alkoholema  sexem. Loď byla sodoma gomora, cokoliv za chvíli vypnutí. Vztahy nevztahy  z různě pokroucených kontextů odžitého. Neúcta, neempatie. Hyenismus přežití. Moje hluboká odžitá zkušenost se zjevovala na počkání“

V krátkých mezičasech jsem zažívala krásné chvíle na přídi a viděla ten širý oceán, měla vítr ve vlasech, loď se hezky kymácela (mořskou nemocí jsem netrpěla).

Loď a práce na ní je opravdu o velkém sebezapření, následování tvrdých pravidel. Běžíte za návnadou jako chrt, na konci ji dostanete (výdělek), ale za jakou lidskou cenu?

Padala jsem a padala, začala jsme u sebe vnímat jak mimklesá síle se vzpouzet a nepropadat životu v podpalubí.

„V dětství jsem si vypěstovala i velmi silnou vůli dělat věci jinak, než dospělí kolem mě, zřejmě i dobrá genetická výbava. Děkuji. A ta mě z lodě dostala ven. Rozhodla jsem se skončit dřív než by mě to nasměrovalo více do tmy, než do tvoření nového života. „

Rozjely se mi deprese, nechtěně jsem otěhotněla, byla jsme úplně zdecimovaná hnusem nad sebou. Silná vnitřní  ochrana všechno zařídila tak, abych měla sílu rozloučit se s nově vznikajícím životem v sobě, kterého bych akorát vedla do pekla a rozjela nehezký příběh pro další bytost. Dostala jsme impulz říct „dost“ a uvědomit si spousty skutečností o svých nevědomých programech, tendencí a automatismech řešení situací, okoukaných z dětství.

„Vlastně to byla úžasná cesta do svého podpalubí. Chtěla jsem delfíny, ale nejsou v mém vnitřním otisku víry v ně, víry, že radost může jen tak přicházet, že život je plynutí, plutí a respektující láska ,především sama k sobě a po té k dalším bytostem. Moje víra byla vlastně neexstující, nicméně tímhle zásahem odjezdu na „plavbu“ se hodně věcí začalo dít“

Staly se pak i další náročné příběhy, ale už umím číst, rozuzlovávat a do mého života, pomalu, ale jistě vplouvají „delfíni“ a jednou, jednou je i uvidím, protože prostě „uvěřím“

 

Sdílet: