Jsem mírotvůrce. Za každou cenu se chci na všem domluvit „v klidu“ a “ se vzájemným pochopením“
Nicméně jsem vyrůstala v prostředí, kdy k pochopení a míru víceméně nedocházelo. Tím se ve mně vytvořil program: udělej všechno proto, ať se to změní. Tys to zavinila (přirozeně se ve mně vytvořil pocit, že je to moje vina, protože se to dělo v mé bezprostřední blízkosti, pokaždé…..takže „logicky“ moje špatnost)
To „udělej všechno, jenom, ať je klid“, vedlo k tomu, že jsem úplně zcela potlačovala jaká jsem, nebyl na to prostor, bylo třeba najít cokoli, co přinese klid…být nápomocná, zmizet, nemluvit, omluvit se (i když nevíte proč), být veselejší, být víc samostatná, nic nechtít, pochopit, vždycky pochopit toho druhého…..až dnes po těch letech jsem schopná to vidět v celé Kráse (zrůdnosti)
Mým záměrem je, podpořit každého z vás, kdo to znáte taky.
Ještě i v hluboké dospělosti dál potkáváme lidi, kteří nám navodí známou situaci: “ tvoje přítomnost mi způsobila to a to“…když jsme ještě v pocitu, že “ my to musíme napravit“, může se otevřít příliv spousty pocitů i fyzických a rozjede se známý kolotoč, ze kterého ale vyjdeme jako „zdecimovaní pitomci“.
Jakou jsem našla cestu ven? Přes práci s tělem a uznání svých pocitů, přes hledání, kde se „narodily“, v jaké situace. Z pochopení, že je to staré zranění, že i ti, co mi tu situaci zprostředkovali, byli zranění a nezralí…a dál s tím pracuju v každé podobné situaci..
1. uvědomím si, že to nezpůsobuju já
2.prodýchám si pocity a emoce
3. říkám si sama sobě, co laskavého potřebuju slyšet
4. vyjádřím svůj opravdový postoj a jak to vidím já
5. nezachraňuju nikoho, jsem ve své pravdě
6. pokud je to třeba, přeruším kontakt….
Každá podobná situace mi dovoluje umenšit automatický program a situace se mi v životě děje méně často, možná i časem vymizí…ale nic se neděje, že se to dál děje 
Přeji láskyplné vztahy (hlavně ten k sobě )
