…z La dílny…
Někdy si říkáme, že TOHLE jsem přece nechtěla(a), že takovýhle život jsem si nepředstavovala, že přece vím po čem toužím, tak proč žiju vlastně jinak?
Jako obvykle půjdu s vlastní kůží na trh, protože nejsem „chytrá horákyně“, co to má načtený.
Vždycky jsem chtěla rodinu, protože já ji neměla, věřila jsem, že ji udržím za každou cenu. To zvládnu, prostě to budu dělat naopak než jsem to zažila.
Taky jsem vždycky chtěla tančit, ale hodně jsem se styděla a taky jsem chtěla být spisovatelkou, ale na to jsme se cítila moc hloupá.
Věděla jsem, že nikdy nebudu učitelka , na kterou mě většina dospělých doporučovala.
Přešlo docela dost let a hodně velkých procesů v mém myšlení , vnímání pocitů a těla, vnímání života celkově.
A jak bych to vlastně popsala dnes?
Nežiju klasicky rodinným životem, máma, táta, děti, prarodiče, chalupa, dovolený….Nicméně svým dvěma dětem předávám naprostou autenticitu toho, kdo jsem, jak si procházím změnami a co změny přináší. Něco, co mi hooodně v dětství chybělo: vidět u rodičů vůli změnit se, jít za Láskou. Z mého pocitu vnímání mám nádherný přátelský vztah s oběma syny. Moje rodina je moje teta se strejdou a mí přátelé, opravdoví přátelé, co mě nikdy nenechali ve štychu a vím, že by nikdy nenechali. Můžu se o ně opřít (teď už si dovolím přijímat :))
Nejsem tanečnice, ale věnuju se intuitivnímu pohybu, který vede většinou k tanci…dokonce je to i část mé práce:)
Nejsem spisovatelka, ale díky sociálním sítím si prostě psát můžu:)
Občas to i někdo přečte 🙂
Učitelství jsem nakonec vystudovala, nicméně moje intuice už malého teenagera byla správná, Nebaví mě učit, tak jak se to tady dělá. Hodnotit, dodržovat osnovy, nemoci se přizpůsobit skupině, vést diskuze, reagovat na situace, které nám dávají víc než nutně probrat látku a nesouhlasím s neciltlivým direktivním a drilovým přístupem…prostě to fakt neladí 🙂
A tak pracuji s dotekem, intuicí, empatií… a na to nepotřebuju diplom, titul, seznam skvělých zahraničních škol…
Už nejsem outsider….jsem člověk se jménem Lada….bořím, co mi brání se cítit dobře, nehledám Lásku v náručí muže a v pochvale zvenčí, ale učím se být k sobě laskavá.
No, takže , jak to je s těmi touhami a věděním, co chci a za čím si jdu…Hlava má představu a taky pěkný bordel…srdce, ale ví….
Takže, z pohledu vašeho srdce, jste určitě velmi správně a dobře, tam kde jste…a můžeme jít i dál 🙂
