…z mé Ladílny…
..ptá se mě kamarádka (trochu to zkrátím a zjednoduším): „…povedla se mi realizace nového záhonu, skvělá spolupráce s novým kolegou, s paní majitelkou, kalkulace, rostliny, konzultace realizace…..včera jsem jenom plela….bylo docela horko a měla jsem tam i své děti….dneska to na mě nějak dolehlo, myslela jsem, že se z toho vyspím….normálně jsem zkusila fungovat: hledala si další nové kurzy, řešila něco kvůli další realizaci, dojela pro děti, nakoupit, trochu jsem uklidila, ale už to začínalo nějak „drhnout“..
A tak večer, když přijel muž a přivezl i milou návštěvu, tak jsem mu začala vyčítat, že mi nezavolal dopředu, že někoho vede domů, když vím, že jsem unavená….Ležím teď v posteli a brečím.“
…Proč to musí mít občas tak krkolomnej průběh?“
Konec zkráceného příběhu….
V různých podobách to znáte taky, že jo? 
Když jsme Žena, tak nemáme tah na branku, který se dá udržet dlouhodobě. nejsme konstantní, co do síly a energie, nejsme lineární…jsme velmi proměnlivé…jsme neustálý proud, který se cestou mění stejně jako proudění řeky: někde teče rychle, někde se zužuje, někde se stočí, někde padá dolů jako peřeje….je rychlá, velká, široká, hluboká , a nebo je to potok, co se časem promění v řeku a ta se vyleje do moře…..stejně tak, kolik je druhů počasí, tolik je druhů vyladění Žen….
(Pokud neberete antikoncepci nebo Neurol :))
Jestli jsem něco, prozatím, pochopila z ženského světa, tak je to skutečnost, že se neustále měním a potřebuji být, co nejvíce v kontaktu se svým tělem, abych odchytávala „zprávy“ včas (pocity, myšlenky) a rozhodně je respektovala…respektovala je víc než splnění úkolu, uspokojení druhých, co si o mě myslí tamten, jak vypadám….respektovala svůj vnitřní svět, protože v tom vnějším pak může vše plynout v souladu se mnou, s mým ženstvím.
Můžu samozřejmě využít svůj mužský „drive“, nicméně, pak je třeba být připravená na dosycení mé většinové ženské podstaty, která není sprinter na dlouhé tratě
Howgh
