Řekla jsem si, že to jak žili moji rodiče bylo fakt špatně a já to budu dělat „správně“.Všechno budu dělat správně, protože vím, co je špatně.
No jo, jenomže nic není černobílé,že? A kde je napsáno, co je „správně“?
Dneska napíšu, že o všem rozhodují moje pocity.
Nicméně já dělal věci správně a moje pocity byly jeden velký nezvladatelný bordel, a nebo jsem je zakopala a vytáhla rozumové úvahy…..
A tak jsem se snažila dělat všechno správně, a to posléze i v manželství, v soužití s mužem.
Rozhodně jsem „věděla“, že nechci bát závislá finančně.. No jo, ale to bych musela taky vědět, že mám mít úspory a nebo rovnou skočit po roce zpátky do práce. Úspory jsem neměla a další moje „správně“ bylo: o dítě se pečuje a neodchází.
Tak jsem se to jala vykompenzovat nezávislostí v tom, že si se vším poradím sama. Uklizeno, navařeno, dítě postaraný, dokonce jsem si začala přivydělávat, ale tak, abych muže neobtěžovala, takže syny jsem měla vždycky všude sebou nebo to nějak zařídila. Našla jsem si i práci lektora na pobytech, aby můj muž měl prostor pro sebe.
Svůj osobní život jsem potlačila, protože „správně“ je vše pro rodinu.
Teda, to bylo tolik „správnosti“, že se ze mě stal takový hybrid robota a a chlapíka v ženském sportovním těle.
Vztah šel úplně do kytek a já byla uvnitř úplně vyčerpaná.
Jak je to možný, vždyť jsem dělala všechno „správně“?… tak jsem si to myslela a tak se mi i zdálo, že „slušní“ lidé žijí.
Z pohledu Lady dnes: z bordelu jsem vyrostla, bordel jsem vytvářela…
Takže zbořit….hlavně zbořit sebe. Tu zmatenou holku, co sice ví, co nechce, ale vůbec netuší jaká je a co chce.
Postupně jsem rozebírala cihlu po cihle….
Musela jsem, a stále musím, opouštět všechno, nejenom přesvědčení, způsob myšlení a otevírat svoje tělo pocitům, ale nese to s sebou i změnu ve fyzické realitě (opouštění lidí, míst, situací…)
Dnes vám řeknu, že správně je všechno, kde můžu volně dýchat, kde se cítím v pohodě, kde se můžu projevovat spontánně, když jsem autentická, když jednám citlivě se sebou i s druhými, když přijímám, že všechno se pořád mění, když spoléhám na svou intuici, když respektuji různost nás všech, když miluju a miluju bez podmínek….když vím, že vlastně vůbec nevím
Když jsem pro hodně lidí „bizár“, ale současně nacházím i „svůj kmen“
Amen
