Jednou mě miloval (a) a teď mě nenávidí….
Přijímám, že to zkusím přijmout.
Nemusíme nic hned, můžeme na sebe pomalu, můžeme na sebe jemně, můžeme si i přiznat, že je to přijímání je ku..těžký.
Prostě i přijímám, že teď zrovna nepřijímám 
Můj největší posun v přijímání přišel jednou, když jsem jednak vyslovila pro sebe výše uvedené, a druhak, když jsem začala přijímat, že osoba na druhé straně prostě není dobrák, prostě teď nechce klid, nechce mě pochopit, nechce se mnou souhlasit, nechce se mnou spolupracovat, nechce vnímat, že mám možná taky pravdu…..že té osobě na druhé straně prostě nikdy nevysvětlím jak to myslím a že můj záměr je dobrý a že nechci být v rozporu.
Ale ta osoba chce být v rozporu, chce drama, chce mě nesnášet a já jí to vlastně beru tím, že nepřijímám jak to ke mně má.
Jsem svým způsobem stejná jako osoba na druhé straně, melu si svou a arogantně si myslím, že já jsem „dobře“. No, to si ta osoba myslí taky…..
Znáte to?
Úplně nejvíc je to, když ta osoba je někdo vám velmi blízký příbuzný, a nebo manžel, vaše dítě…
Majstrštyk…
Přijmout, že ta osoba prostě s vámi spolupracovat nechce a jste kráva, i kdyby za vámi stál celý svět.
Když jsem to přijala, že tak to je, najednou jako bych stála pevněji nohama na zemi, najednou mysl jasná a srdce už tak netlouklo na poplach..
Situace dostala svůj řád…
Druhá strana mě dál nesnáší, ale já už to nepotřebuji měnit a už to je příjemný pocit. „A vo to tady de“
Co teď zrovna máte přijmout jak to je?
