Vánoce a dění pod povrchem „štědrosti a světýlek a dárků“…pro všechny „modré“…
Je třeba, abychom přijali(y) fakt, že cokoli se nám kdy dělo a bylo to fakt mnohdy i šílený a bolestivý, mám na mysli okolnosti v biologické rodině, víceméně přežití svého dětství a posléze dospívání, všechny zrady, ústrky, ponížení, vnitřní depresivní záchvaty…zkrátka všechno velmi tíživíé, co nás jakoby obklopovalo a stále obklopuje…
Je třeba začít vnímat, že to, ale nejsme MY, to nejsem já ta okolnost, to nejsem já ta dramatická situace, to nejsem já to poničené dítě, to nejsem já ta bolavá žena….kdykoli se rozhodnu, můžu říct „DOST“, „STOP“ a vyladit se na to, kdo doopravdy JSEM
Je třeba se ztišit, zcela ztišit, přijmout vše, co mě obklopuje, jakože mě to obklopuje a stále velmi tiše poslouchat. Poslouchat tlukot srdce, poslouchat svůj vnitřní orchestr kmitajícího a živoucícho vnitřního těla, zvednout oči a poslouchat tichý orchestr kmitajícího a živoucího Vesmíru .
Je třeba ztišit myšlenky a odněkud jinud…..z TIcha…..paradoxně velmi „hlasitě“ říct „DOST“ a vystoupit ze všeho, co nejsem : minulost, dramatická současnost, nelaskavé vztahy, drtivé myšlenky…
D.O.S.T…..do prdele s tragédií…
Pomáhá sdílení s podobnými „modrými“, skvělé je bytí s takovými lidmi od srdce k srdci….vytváří to famózní pocit, nepopsatelný, plný,
láskyplný, silný a šťavnatý…to rozhodně JSEM, JSME ..těším se na obejmutou 
Howgh
