Z mé „dílny“….
Pochopila jsem , že je velmi důležité nenaskakovat na všeobecné smýšlení „většiny“.
Nenaskakovat ani na to jaké je roční období a jak bych se měla cítit, jaký je svátek a co bych měla oslavovat a zase se nějak cítit.
Nenaskakovat na to jaký život je dobrý a jaký ne. Nenaskakovat na vysmáté tváře, které vám neřeknou druhou půlku (která jim úsměv prodlouží směrem dolů)
Naštěstí jsem dopředu nevěděla, co mi život připraví.
Že byť se cítím velmi přátelská a ráda spolupracuju, tuhle část života, ale prožiju velmi poustevnicky a místo bandy kolegů, spíš bandy povedu sama…
Vnímám, že vlastně, když si osahám hodně ztrát, paradoxně získávám….sice nejdřív propady, protože jsem tomu nerozuměla a naskakovala jsem na „většinové smýšlení o dobrém životě“
Teď z dnešního pocitu a úplně jiného vnímání, cítím díky „ztrátám“ svou sílu nacházet dobro, tam, kde by většina viděla smutek, těžkost, opuštěnost….
Od mládí jsem byla bojovnice, dělala jsem matku své matce, spousta nevlastních sourozenců, se kterými jsem tenkrát neměla kontakt, jediný brácha, který mi byl blízko, zmizel v drogovém světě, máma v alkoholovém, táta to zabalil úplně.
Chtěla jsem mít rodinu vlastní, ale velmi záhy přišla střídavá péče ( 4 a 8 let), kdo zažil ,ví, že je to velmi bolestivé, ale dětem zůstanou oba rodiče.
Následují eskapády s bytím v OSVČ, s nárazem ex partnera, terý místo spolupráce vyžaduje můj úplně jiný nepřirozený přístup k dětem a dává mi to náležitě sežrat. Přijdou další zaležitosti jako třeba kolektivní strach z nemoci a mě padá težce rozjeté podnikání,
konečně jsem našla mužského parťáka a po pár měsících se ukáže, že je to mlčenlivý agresor…zase jakoby „pád“…
Zažila jsem x svátků sama, umím jít sama na večeři, do kina, odjet na dovolenou, vstoupit do nové skupiny, kde nikoho neznám..
A pak tenhle rok 2022 se ve mně začal rodit „zázrak“…
Protože toho bylo už moc nepřišla „ne moc“…..přišla jasná síla říct „a dost!“…
Ne , nepřišel princ, nezačal jsem vydělávat tisíce, nemám rozjetý online byznys, nepřitahuju stovky lidí, ne…..Ale…přišlo:
Neposr….jsem se do teď, tak to jsem asi silná a schopná bytost.
Mám úžasné přátele, tak to jsem asi láskyplná bytost.
V hlavě a v těle to udělalo tiché „cvak“: Ty vole Ladi, já se o tebe můžu opřít:) (kdo o koho? přece Lada o své „bytí“)
Vždycky jsi se zvedla, i když jsi v jedné ruce držela ho…a v druhé bylo vždycky řešení a naděje.
Ne náhodou jsem v dětství dělala skoky do vody…Když je třeba, prostě „skočím“.
Díky oddělení skrze rozvod mám překrásný vztah se svými syny.
Jsme kamarádi s určitými hranicemi, občas musím být rodič 
Všechny pády dávají sílu se zvednout a dělat věci s více otevřenou hlavou a i srdcem a hlavně….to nejvíc pochopení…:
Je jedno, co jsem vybudovala za hmotné statky, včetně uznání v práci, je jedno, jestli mám nebo nemám rodinu, jestli jsem ve vztahu.
Důležité je jaká jsem a jestli jsem během cesty neztratila srdce.
Tak to tedy ku…určitě ne (zbožňuju naše bodrá slova…..jsem do pr…víla ., ne?)
Takové netradiční vánoční uvažování
Howgh
Foto: skvělá Adéla Tauscherová
