fbpx

Změna životní GPS: Ženský STUD alias nejsem „DOST“

STUD (nejsem „DOST“)
Stud je spojený s touhou po dokonalosti. S neustálým sebeodsuzováním sebe samotné. S porovnáváním se s druhými.
(V dospívání jsem milovala plavání a bazén, což znamenalo dost častou konfrontaci vlastního těla „in natura“ s těly jiných (samozřemě mnohem krásnějších) žen a dívek v dámských šatnách.Vyjít v plavkách na bazén? Ještě pře několika lety „to jistil“ sárong kolem celého těla, pak stačilo „od pasu dolů“…ale bylo to „utrpení“…dvoudílné plavky jsem začala nosit až nedávno…(jenom pro předtsvau jakou startovní čáru jsem si dala ;-))…ve škole jsem se tak „snažila“,ale zůstala jsme trojkařkou, tak jsme to pak vystávkovala na čtyřky „no a co“……(jenom pro představu jakou startovní čáru jsem si dala ;-))…
S posuzováním sebe sama nakolik „zapadáme“, nebo „se lišíme“…Stydíme se, že jsme jaké jsme a máme strach, že nebudeme přijímané.
To, že některá z nás na to jde z druhé strany: Krásně se obléknu, nalíčím..a „přitáhnu si pozornost“..jak stejné, obrácená mince téhož…zase chceme zapadnout do škatulky „krásná“ a případné nedostatky přebít barvami a hraným sebevědomím.
Stud …protože jsem obyčejná, protože nedokážu všechno, co naše chytrá hlavinka umí vymyslet, že je hodné obdivu, lásky, pozornosti, úspěchu…
Stud, že nejsem dost chytrá, dost bystrá, dost dobrá…a jede to stále celý život…prožírá se to jako červ do všech časových období…
Ze studu odmítání sama sebe… a může to být velmi dobře skryté pod rouškou:
úspěšná sportovkyně,chytrá holka, punk,studování alespoň na dvou vysokých školách,jsem kluky obletovaná, vdám se mezi prvními, vdám se mezi posledními, nevdám se, obětuji se pro firmu, jsem v práci nejlepší, vydělávám spoutsu peněz, založila jsem firmu…AMBICE, DOKAZOVÁNÍ, SOUPEŘENÍ, VZDOR…hlavně zakrýt „stud“ za své nedokonalosti a obyčejnost….a bolest a smutek…
Úspěšné být samozřejmě můžeme,ale až po té, co si přiznáme svůj opravdový důvod běhu za úspěchem až rozkryjeme pocity pod tím schované,až padneme na kolena..a pak můžeme začít tvořit úspěšnou ženu, která to ale bude „dělat“ z lásky k sobě, protože nás to baví a nic v tom neutápíme…nikomu (hlavně sobě) nic nedokazujeme…
Vše děláme z čistého potěšení..oblékáme se, jíme, usmíváme, pláčeme, jsme polonahé, jsme úplně zabalené, vztekáme se, jsme naivní, zamilováváme se, jsme oteklé, jsme vyšperkované na ples, jsme smutné, srdce rozervané na kusy, chechtáme se u vína, jsme sesypané samy v pokojíku, válíme se spotěšením kotěte na pláži….tohle je ŽIVOT..tohle je naše DOKONALOST a není se za co stydět…
Protože, když „stávkujeme“ samy sebe, nepřijímáme se..NEŽIJEME..jenom samy sebe cpeme do nějakých svých „škatulek“ s nápisem SPRÁVNĚ..je to SEBEZRADA..je to přibíjení jiných latěk na dokonalý plot…
Následkem je samozřejmě narušené vědomí sama sebe, čili seběvědomí (příliš sebevědomí je zase obrácená mince téhož)…pokud vím, že JSEM a prostě dělám, co umím, nepotřebuji schválení zvenčí…no….ale, kdo z nás, tohle hned uměl?umí? a uvědomuje si v tom tu skrytou svobodu?
Následkem jsou sebezničující, ponižující a nefunkční vztahy, zůstávání v práci, která je prestižní, dobře placená, má výhody…ale vlastně nás fyzicky i zdravotně ničí…den zaplněný aktivitami, hlavně těmi „které musím“, velmi nabitý program kdy se nestíhám „vnímat“, děti a jejich kroužky…naplánované víkendy dopředu…těkající neurotická aktivita, která vyplývá?…odkud?…odpovězte si samy…co vás tlačí, co vás žene…buďte k sobě upřímné…
Vaše ženskost a smyslnost, vaše spokojenost s vámi samotnými , tak jak jste bez těch „aktivit“ a „oprav sama sebe“…ta to tedy není…
Nakolik jste ochotná uvěřit, že jste báječná, dokonalá a krásná i bez vaší kariéry, splněných úkolů dne, obletování dětí, poklon od můžů, spolupracovníků, kamarádek, ocenění v práci a kdekoli jinde?
Nakolik jste ochotná si přiznat, že se stydíte za některé své „nedokonalosti“…a přiznat si jak se opravdu při takovém sebeshazování cítíte?
Nicméně tohle opravdové přiznání je cesta jak samu sebe doslova osvobodit z okovů nedokonalé otrokyně, která se jenom snaží splnit nějaké vymyšlené směrnice, tabulky, úkoly…blbosti na entou…
Kde a jak začít?Čimkoli, co vás přiměje cítit se, vnímat se, zpomalit, vyškrtat aktivity, které jsou povinností..co vám dovolí plakat a cítit bolest z vlastního sebepotlačení…a maratonském úprku před sebou samou…
Dýchat, dlouhé koupele, sauna, laskavá relaxační masáž, procházky v přírodě, pomalé a smyslné plavání v přírodní vodě, posezení s kamarádkami,které jsou upřímné, spontánní tanec, kdy se nikdo nedívá…pití teplého čaje a dívání se z okna…a cokoli dalšího,co vám dovolí dívat se, cítit vůně, uvědomit si vaše části těla, zapojí vaše chuťové pohárky a uvnitř vás jemně „rozhoupe“

  • 3.9.2018