Změna nastavení vnitřní GPS – II. pocit opuštěnosti

VELMI RADIKÁLNÍ a NEKOMPROMISNÍ, SEBEZKUŠENOSTNÍ NÁHLED…
Odevzdání svých schopností a síly muži ( mužské podstatě) , partnerství (nebo práci) … „já to všechno zvládnu „…versus pocit opuštěnosti
Podstatou je opuštění a zrada našich srdcových laskavých pocitů směrem k nám samotným….

Cítíte tu souvislost? Často v životě přichází pocit „jsem opuštěná“ a nebo strach z něj…ale to my opouštíme samy sebe…zcela …emočně i fyzicky…

Změna vnitřní GPS
Tak nějak jsem byla ( a ještě na tom pracuji) hodně zmatená, jestli jsem SCHOPNÁ jako ženské pohlaví…byla jsme přesvědčená, že to musím dokázat, že to tak je…a jednou to „můj muž“ ocení a udělá můj život smysluplným, a nebo mi někdo jiný řekne, že jsem fakt dobrá…
Některé z nás měli taťku, co by se pro nás rozkrájel (a možná to dělá dál) a tak jasně očekáváme totéž od partnera, některé z nás zase taťku, který nás vůbec nevnímal (možná i ponižoval), a tak očekáváme, že teď konečně toho pečovatele najdeme ve svém partnerovi, ( a nebo máme přesvědčení, že takhle se vyjadřuje láska a sneseme ledaccos). Naše maminky byly velmi aktivní, co moc nebrblají a kmitají..snídaně, svačiny, celý pracovní úvazek, možná i ještě jeden navíc, vaří, pečou, balí na cesty, vybalují po cestě, zajišťují chod domácnosti (vysoká manažerská organizační činnost)…a nebo byly a jsou stále velmi dobře upravené, dávají si pozor jak vypadají před ostatními, sousedy, kamarádkami, v obchodě, práci …a na výše zmíněné domácí práce mají jiné ženy, aby to dobře „vypadalo“…a tyhle ženy v tom kolečku jedou taky, jsou jenom součástí jich samotných…a my teď tohle všechno od sebe taky vyžadujeme…
A co si z tohohle „guláše“ asi tak vzít? Stanu se nezávislou na muži a dokážu se o sebe postarat i bez něj (vzdor); odevzdám se rodině, mužikovi, ať o mě konečně někdo pečuje (sabotáž sama sebe); a nebo s mužem můžete „soutěžit“ a vydělávat víc než on a podvědomě mu vlastně „fikat koule“…ve všech případech, které jsou jenom vyextrémované a jsou stále jedno a totéž, dojde k pocitu, že mě to „vyčerpává“…a jsme velmi …velmi…..vzdálené od naší ženské srdcové podstaty.

Můj případ byl ten druhý…i jsem se hodně snažila (od té doby říkám, že „snažit se“ je cesta do pr….)….abych opečovala domácnost, ale byla jsem jako pejsek (od té doby preferuji nezávislé kočky a nebyla bych schopná cvičit psy…udělala bych z nich kočky :-)), byla jsem nedobrovolně vděčná za finanční zajištění a cítila se jak „poddaná“. Bez odmlouvání bylo jasné, že děti jsou „má záležitost“ a většina věcí kolem nich….a teď ta PRAVDA. NIKDO TO PO MĚ NECHTĚL..ale ten pitomej vzorec (ten tyranskej borec uvnitř), že žena vlastně „slouží“ rodině a muži a vlastně všude kam vejde a měla by být vděčná, že ji vůbec chtějí…“mě dostal“…brzy i na kolena (každá máme nějakého borce a nenamluvíte mi, že ne ;-))
A to jsem ještě zapomněla, že bylo jasné, že zůstanu sexuálně šťavnatá…no jo..jenomže, když jsem sebe samotnou hodila do odšťavňovače: „jsem vlastně jenom čekanka na muže a pak vše podřídím jemu“..tak, kde asi moje šťáva mohla být. Tenkrát jsem tomu, ale absolutně nerozuměla.
A když se našla kamarádka, která přiznala barvu, říkala mi dost podobné věci..“prostě tak to je a musíš to přijmout..jednou děti odrostou a zase to bude jiné“…

Naštěstí jsem Vodnář, vládne mi planeta Uran…planeta změny a pohybu a hlavně drsňák, co dokud nezjistí svou vlastní pravdu a nevykotlá ze sebe svou opravdovost, nedá pokoj.
Uran se tedy vynořil…. odněkud….nekompromisně ( od té doby jsem skeptická vůči kompromisům, a to i v partnerství)…a já vám dnes můžu dát jiný pohled na situaci, díky vlastní pěkně vymáchané papule.

Zatím stále zjemňuji tu Xenu bojovnici uvnitř. Už teď vím, že to stojí za to, nehledě, co se děje „tam venku“.
„Tam venku“ jsem to postavila z bláta (radši bych napsala to drsnější slovo), muselo tedy vzniknout bahno…nezbylo a nezbývá než to vypustit a začít úplně znovu.
Abychom to mohly udělat, je třeba se začít cítit, vnímat své části těla, své pocity…jak to udělat prakticky jsem psala v kapitole 1 – Stud
Dokud nevnímáme samy sebe a neustále od sebe odvádíme pozornost ( a je to automaticky zajetý proces, který vůbec nemáme pod kontrolou…je to jako, když jste omámené nějakou drogou a prostě jste vlečené a děláte to, protože „něco“ vás „drží“ a tlačí..tohle, ale určitě není naše opravdovost…ta netlačí a je si sakra dobře vědomá toho, proč to dělá a to proč to dělá vždycky vychází z laskavosti k sobě, z respektu ke svým pocitům, z vážení si svého života, z přijímání…cítíte své nohy pevně na zemi a vaše srdce tlouct…snadno nás dojmou obyčejné věci a zážitky…snadno nás i něco zabolí…ale jsme tam MY)…když nemáme svůj život pod kontrolou..KONTROLUJEME druhé…
…a BEREME ZODPOVĚDNOST za TY DRUHÉ a chceme je předělat, pořád si myslíme, že chyba je na druhé straně a zdokonalujeme je…rodiče, partnery, děti, kolegy….
…UNIKÁME před svými pocity..nejčastěji tím, že MÁME HODNĚ PRÁCE, PŘÁTEL, KONÍČKŮ…vůbec to nění vyvážené, je to skoro stejné jako obžerství a nebo závislost na drogách…můžeme to jednou mít, ale až budeme MÍT SEBE…jinak to není opravdové, je to stejně falešné a bolestivé jako jsme my samy ..a tohle je třeba si přiznat
…ZDOBÍME se, UTRÁCÍME za oblečení, šperky, NAKUPUJEME..plníme svůj vnitřní prázdný prostor, kde chybíme MY(JÁ)…a pořád to na sebe lepíme zvenčí a ono to nefunguje…když uvidíte malou plačící holku, která potřebuje obejmout a vy ji místo obejmutí koupíte sponku a namalujete pusu…bude spokojená?…tohle ji „zahřeje?“…
…SHAZUJEME své POCITY a EMOCE…banalizujeme, říkáme, že není třeba se v sobě tak patlat, že to není tak strašné, že to zažívá každá, že jsme přecitlivělé…opravdu vás tahle přesvědčení vnitřně uklidní a naplní milými radostnými pocity?…
…LŽEME SI, LŽEME kudy chodíme…nemůžeme o sobě říkat pravdu a projevovat se autenticky, když se neustále předěláváme, neustále samy sebe tlačíme do správného šuplíku, hodnotíme se, co jsme „zvládly a co ne“ a za to, co ne, se odsoudíme, možná i potrestáme…
…ZRAZUJEME svá nejintimnější přání a pocity výměnou za blyštivá velkolepá přání: velké cesty, romantické zážitky, ocenění od druhých, velké domy, auta, rodiny, zahrady plné okrasných rostlin…a co chceme opravdu, ale opravdu, když se ztišíme, lehneme si na měkkou deku, dýcháme a jenom jsme…víte to?
…OPOUŠTÍME svá nevinná bijící srdce, která nás chtějí vést pomalu, při zemi, nechat nás jít do hloubky ke své podstatě, protože jsme byly VYTRŽENÉ Z KOŘENŮ, násilně vyšlechtěné do výkonnosti, dokonalosti, užitečnosti, produktivity, akčnosti, povyšujeme se nad muže, děti, jiné ženy…
…jsme v DĚTSKÉM VZDORU…“já sama“…kopeme do mužů , že jsou málo mužští, lámeme jim vaz, protože „my víme“ jak má muž fungovat a reagovat (a odkud to víme? z naší „travesti“ podstaty?), kopeme do všeho, co nám připomíná, že jsme k sobě kruté, nelaskavé, nevnímavé, nepozorné…
…jsme šíleně NAŠTVANÉ…prskáme (hlavně v premenstruačním období), zlobíme se na všechno, co nefunguje a na všechny, kdo nefungují, tak jak bychom chtěly…vždyť „my se tak snažíme“..ale snažíme se odkud? z toho uměle vytvořeného bahna? z těch vsunutých přesvědčení, která se k nám dostávají i prostřednictvím DNA skrze naše zlomené maminky, babičky, prababičky a pra pra…?co asi může vzniknout?…šílená zloba na to, že se necítím a nedokážu se „postavit“ sama za svou láskyplnou obyčejnost
…jsme ZÁVISLÉ versus absolutně NEZÁVISLÉ (už ale víme, že je to jedno a totéž)…tohle už opakuji poněkolikáté, ale jsme tím doslova prošpikované jak prorostlá slanina…stále žadoníme o ocenění a souhlas zvenčí…závislost je zdravá, pokud si uvědomuju, že bez druhých lidí bych umřela…jsme společenské bytosti, jsme vytvoření k žití ve smečce…a stejně se stále chceme izolovat a distancovat a nebo se pověsit jako batoh…co asi může pak vzniknout za vztahy? studené párky a nebo jeden kus zavalí totálně toho druhého…
…vázne jasná KOMUNIKACE…když sama sebe neslyším a neumím rozklíčovat své pocity a neumím na ně reagovat adekvátní odpovědí, neumím své vnitřní žádosti uspokojit…jak to asi mohou umět ti druzí…jak jim to můžu říct, vysvětlit, přenést?..když sama sobě to neumím předat…jak mohu najít práci, která mě baví, když se stále řídím, podle „tam venku?“ Když vypočítavě řeším, co mi to přinese..nebo abych „zapadla“ mezi ostatní (stejně falešné jako jsem já sama)…
…vzájemně si ZÁVIDÍME, protože máme STRACH, že to mít nikdy nebudeme, že to nedokážeme, že je to nespravedlivé, že si to nezasloužím, nemám na to nárok, ale ona ano, ona je jiná…odevzdáváme samy sebe zase tomu „borcovi uvnitř nás, co všechno ví nejlíp“…stále jsme byly a jsme hodnocené známkami, smilíky, palcemi nahoru či dolů, slovním hodnocením v práci, slovním hodnocení kamkoli vejdeme…většinu našich činností děláme hlavně tak, aby ostatní byli spokojení…a my jsme pro sebe pak málo spokojené a ona je spokojenější víc..protože…protože má ještě víc blamáže ve svém životě, než my? falešné povrchní věci vybudované z vlastního bahna?…pokud závidíte ženě, která postavila svůj život ze srdce, vězte, že se ryje ve slušných výkalech vlastního života…je odvážná a nelže si…a to my můžeme mít taky..ale…musíme si projít všechny zmíněné body..a ještě i další…
…máme narušenou a pokroucenou SEXUALITU…spojujeme si ji se sexuálním, erotickým výkonem a ne se svou vlastní nádhernou živoucí silou, se životem jako takovým, s prostředkem jak si zbystřit smysly, jak si zcitlivět tělo, jak více rozdávat lásku mužům, jak více nabýt úcty k možnosti žít a tvořit si svůj život…právě z těch kořenů, které nám byly odňaty… skrze svou zdravou sexualitu je mohu posílit a bahno přetvořit na svůj neobyčejně obyčejně půvabný život

Tak jak se cítíte, jdete do toho? Chce se vám?

…tak ještě jeden bod…jsme LÍNÉ…nejsme rozhodně líné být aktivní, uklízíme, běháme, vyplňujeme, jsme opravdu rychlé, zvládneme několik činností najednou,odtáhneme i těžkou skříň,když je třeba, vymalujeme byt, jsme opravdu produktivní…ale produktivní v čem? když budete odvážné a začnete si říkat pravdu…odpovíte si…jsme totiž LÍNÉ SI TU PRAVDU ŘÍKAT, jsme líné dávat pozornost svým pocitům a vyhovět jim…a tak se točíme ve své falši v bodech výše uvedených…mrskáme se, jsme frustrované a hledáme vysvobození ve vztazích, v prestižním zaměstnání, v rození dětí, v dramatech života…
Nezvedejme zadky, nevymýšlejme projekty…přestaňme se vyhýbat jedna druhé, přestaňme si mezi sebou lhát, otevřme svá rozsekaná srdce, své zmatky v hlavě, sdílejme, dělejme chyby, nechejme se podržet, nechejme se obejmout,plačme radostí i bolestí, smějme se i smutněme, odevzdejme vesla...

Cítíte po přečtení nějaké emoce?
Super! Žijete! A nechejte se tím životem vést….
A třeba na viděnou v odvážném setkání otevřít vaši (naši) Pandořinu skříňku.
S autentickou nedokonalou Láskou
Lada

  • 4.9.2018