Žít jako „program“ a nebo jako Žena ?

Asi se všechny shodneme, že se neustále uvnitř nás něco děje. Asi všechny cítíme, že život je opravdu plný  a točí se, když začneme cítit samy sebe.

Tenhle rok je pro opravdu velmi zásadní, neb opouštím se zcela svobodnou vůlí, zcela uvědoměle, cítím to i fyzicky na těle…opouštím starý program, který je velmi zautomatizovaný a velmi hluboce zakořeněný.

Takové programy trvají než se mohou zcela pustit. Trvá než dospějeme k možnosti začít program nahrazovat, nejprve novými myšlenkami, jinými slovy k sobě začneme mluvit, jiné pocity, týkající se tématu, si začít nastavovat .

Když se něco starého začne odlupovat, nejdříve to ani moc nevíme, jenom si přitáhneme situace a lidi,kteří nám začnou situaci zviditelňovat. Začneme prožívat diskomfortní situace,které nás nutí zamyslet se a po té, zacítit se.

Podle toho jak moc chceme se situace začne „roztáčet“, podle toho jak hluboká zranění si s sebou nese, se pomalu začnou rozkrývat pravdy mezi iluzemi. (Ale díky tomu všemu, velmi snadno, pak rozpouštíme jednodušší „zarytosti“)

Jak je mým dobrým zvykem půjdu na trh se svou kůží.

Tento rok je pro mě zásadní, protože mám možnost pustit svůj nejtěžší program: NEDOSTATEK…s tím souvisí stěžejní myšlenka: TO ZVLÁDNU

………Nejdříve se tenhle program pořádně naplnil v dětství, sbíral prožitky, zážitky, následné reakce, zásady ,co je dobře a co je špatně, jak se chovat a jak se nechovat, pocitové automaty, které se později spínaly při podobných situacích, slovech, prožitcích

………Po té bylo třeba  s ním začít žít jakoby dospělý život, život po odchodu z domu (18 let v mém případě). Žijeme podle programu, normálně jedeme jako naprogramovaný počítač, byť nám v tom není dobře, máme na to reakce a myšlenky, které nás z toho nepustí. „takový je život“, život je těžký, život je boj, vztahy jsou ničivé, láska bolí, jsem jiná,…..bla bla bla…

Na základě programu si přitahujeme situace a lidi..

………Já si jela pro nedostatek lásky a bezpečí a pocitu, že jsem fakt „mimoň“ do Afriky, Ameriky, Oceánie….všude jsem prožívala (sice v trochu jiných situacích a s jiným obsazením) stále to samé…Obrana před láskyplným prožíváním, před pohodou, neustálé vnitřní napětí, všudypřítomný strach, který už jsem ani nevnímala ..můj program měl úžasnou obranou hradbu: absolutní necitlivost sama k sobě maskovaná neskutečnou péčí o druhé, vyhledáváním míst, lidí, situací ne úplně bežných…být zajímavá a výkonná…(skutečnost uvnitř: rozsekaná, krutá sama k sobě, absolutní nesebeúcta, sebevědomí 0)

……Můj první vztah s mužem (26 let)….sice už jsem si uvědomovala svou citovou rozháranost, ale program mi nedovoloval si uvědomit, že mám nějakou vnitřní sílu to stopnout, že je to na mém rozhodnutí, co chci prožívat…Program nabízel možnost: zachrání tě jedině milující muž, ten tě teda současně i zničí, ale jiná cesta není…Bylo to vlastně čirý zoufalství..Nebylo úniku…Zažít vztahovou lásku, která mě konečně naplní….ale současně i vyčerpá.

Nevědomý program, necitlivost k nám samotným, žití v odpojení od hluboké podstaty sama sebe nám totiž jasně říká, že jsme oběti osudu, oběti druhých lidí, oběti systému…že někdo prostě je šťastný a narodil se pod dobrou hvězdou a někdo je prostě looser.

Nevědomost nám nedovolí vnímat pravdu, nevědomost, necitlivost, odpojenost, přílišná přemýšlivost, nám nedovoluje se nadechnout, rozhrnout závěs a zjistit, že ten Program je odrazový můstek  UVIDĚT PRAVDU skrze tu ILUZI programu

Začala jsem chtít cítit se jinak, z toho šíleného tlaku uvnitř vytryskla TOUHA rozpustit ten tlak..TOUHA zkusit, jestli by to nešlo jinak…

…….Vše se naplno roztočilo porodem prvního syna (31 let)…

Ještě jsem porodila druhého ( syna 35let), který ve mně definitivně spustil tu nezastavitelnou touhu po opravdové Lásce, po DOSTATKU

Rozvod (40 let)…bolestné důsledky odpojenosti, ale současně  počátek  uvědomování si , že nejsem jenom nástroj a bezduchá panenka…jsem si začala přitahovat jiný druh lidí, řekla bych lidi s aktivovaným duchem, plnější, živější, lidi více láskyplné (neb i já jsem zažehla cit sama k sobě)

Opřela jsme se do toho…do objevování svého života…

Výsledkem je dnes (45 let) zcela jasné uvědomění si, že ŽENA je nositelkou pravdy srdce, nositelkou pravdy o Lásce….

Čím hlubší má prožitky nelásky sama k sobě, tím hlubší může mít prožitky Lásky, pochopení, porozumění (a  nebo ji to zničí….moje maminka)

Dnes stojím nad propastí zdánlivého nebezpečí, když opustím dostatek hustých ničivých myšlenek, chování, reakcí…Roky práce na sobě, trpělivosti, neustálé vnitřní hlazení sama sebe vytrysklo ve velmi jednoduchou myšlenku, jednoduchý pocit:

ROZHODNI SE a ŽIJ…..

Když se začneme cítit a ctít, velmi snadno rozpoznáme lásku a nelásku a každou minutu se rozhodujeme jak o tom budeme přemýšlet, jak situaci budeme řešit, jak se chceme cítit. Je důležité být k sobě trpělivá a dovolit si smutek, zklamání, strach, ale v doprovodu vnitřní síly, že to, že to všechno cítím znamená, že to můžu změnit, třeba ne hned, ale MOHU, že mám na to plné právo, že je to jenom způsob jak zcitlivět a najít způsob jak samu sebe naplnit láskou, něhou a pochopením

Z téhle dlouhatánské cesty, vznikl hluboký neotřesitelný pocit, vnitřní pravda, že rozhodující jsou v životě ženy POCITY, EMOCE…jejich respektování, pomalé a láskyplné řízení se jimi, aby ty silné se mohly vyklidnit, abychom ty silné emoce pomalu jako malé dítě vyrovnaly do láskyplné něhy…abychom si mohly emoce vychutnávat beze strachu, že zraníme jiné nebo sebe…

Být ŽENOU je nesmírně naplňující J

Být v kontaktu s jinými láskyplnými ženami je nepopsatelný prožitek….Jedno velké bijící srdce, které obsahuje všechno cítění i vědění…

A pak….pak můžeme mít nádherné vztahy s muži, se svými dětmi…..

Amen

  • 4.7.2020