fbpx

Vzpomínky na Afriku II

V domku se mnou ještě pobýval „pan automechanik“ muž zmíněné maminky ( v té době už měl nabrnknutou pěknou Afričanku) a „tlumočnice“(taky s černouškem po boku), kterou jsem střídala já (budu mít taky černouška po boku?..)

…byla pro mě překvapením…já pro ni taky, a tak jsem pro ni jasně byla Rybkova milenka, což si ostatně mysleli i všichni ostatní

Takže pokojík jsme měli opravdu dohromady (než za pár dnů odletěl)…nezapomeňte, že já naprosto čistě důvěřovala…nikdy si nic nedovolil …tady jsem si opravdu procítila a prožila zkušenost, že je to v rukou ženy, pokud se v životě  necítí jako oběť a nechce, aby se jí muž fyzicky nebo psychicky napadal, nestane se tak…záleží jaký magnet v sobě máme

Díky svému dětství (viz Krosny I, II, III), jsme měla program Xena, Artemis, bojovník s kuší…dejte mi problém a já si s ním poradím, na chlapy jsem byla předně naštvaná a přesvědčená, že je vůbec nezajímám  a jediné ,co mi můžou „dát“ je odmítnutí“ (proto ten vztek), z čehož vyplývá,že pokud neodložím svůj „samostříl vždy připravený vůči muži použít“, muž se nepřiblíží …

První dny jsme trávili pohybem Škodou Favorit po Conakry a pokoušeli se získat důležitá povolení a také spolupracovníky, hojně jsme navštěvovali celní správu, neb se do Conakry valily Avie. Víceméně celnice bylo místo, kde jsme trávili nejvíce času.

Taková malá místnost, kde na gauči neustále posedávali nejrůznější lidé, co bylo zajímavé, že ani nic od celníků nepotřebovali, povětšinou o byli jejich známí… takhle to bylo vlastně všude..kamkoli jsem přišla povalovali se lidé, kteří jen tak seděli, jen tak čekali, těžko říct na co..i doma u mého kolegy Tawela..stále se tam střídaly různé návštěvy, které klidně polehávaly i v ložnici, bylo jim jedno, zda se jim věnujete nebo ne..prostě tam byly…kdy je Tawel ze svého domku vyprovodila a jestli vůbec to nevím, lidé tam bli neustále…já naštěstí bydlela jinde.

U každého domku byl hlídač, „běloch „to má v Conakry  víceméně za povinnost, je třeba dát místním obyvatelům práci.

Náš hlídač, který si říkal „Rambo“, stejně celou noc spal a docela tvrdě 🙂

Když pan Rybka odletěl, jezdila jsem Favoritem s Tawelem a dál pokračovala stále stejné kroky…v Africe něco vyřídit trvá hodiny, dny ,měsíce…čekáte a nikdo vám neřekne proč vlastně čekáte a jestli ještě ten den  s vámi žádost vyřídí…dneska zpětně vůbec nechápu jak jsem ty čekací hodiny vydržela (nenosila jsem s sebou knížku a mobil s internetem neexistoval ;-))…

Po pár týdnech už mi ty lidi vůbec nepřišli vzhledově černí,ani jiní…už jsem v nich rozeznávala rysy mých přátel, často mi někoho připomínali…zkrátka, když jste někde delší dobu a v jádru nepotkáváte „své“ lidi začnete se přizpůsobivat…no kůže s emi opálila nezčernala jsem, nechala jsem si udělat copánky…auuuuu….už nikdy víc…dva dny jsem spala na čele, tak mě ty vlasy bolely, že jsem se jich nemohla dotknout…

Musela jsem se přestěhovat a měla jsem pár měsíců bazén než definitivně zezelenal a pak jsme jej vypustili, časem nějak nebyly moc peníze a tak jsme šetřili, chemický úpravátor do bazénu nebyl důležitý…ale to předbíhám…

Stěhovala jsem se do menšího domku, protože po odletu paní „tlumočnice“, brzy odletěl i pan automechanik, neb to začal přehánět s alkoholem (tak trochu se mu nedivím) a taky se nějak doneslo jeho ženě, že má africkou konkurenci…byl tedy časem“odlétnut“

V domku jsem tedy bydlela úplně sama a noční hlídač byl současně i hlídačem domku vedle, kde bydleli nějací Evropané,ale běloši se mezi sebou nestýkali, či já byla mimo…tohle si nepamatuju moc dobře, jenom vím, že na bělocha jsme víceméně nenarazila, leda v bance občas..a a taky, když jsem se potkala s českou ženou, která se před dvaceti lety provdala za“Conakřana“..taková drobná malá paní, bydlející v malém bytě…žádná vašnivá radost  a štěstí z ní tedy nesálalo, jejího syna, který žil v Praze jsem po návratu potkala za kasou v Makru, v Čestlicích, svět je prostě malej 😉

Když jsem měla volný čas, půjčovala jsem si Tawelovi dva synky (3 a 5 let), koupali se v bazéně (však jsem učitelka plavání)  ataky ve vaně, tu doma neměli  a já jim dělala bublinkatou koupel..ty černé hlavičky v bílé pěně byly teda kouzelný 🙂

No…jo…hodně sama, Tawelova žena Tenen nebyla moc sdílná, na diskuze uměla málo česky i francouzsky a hlavně byla zase těhotná a unavená…

A tak jsem se „zamilovala“…v mém případě to spíš bylo, že jsem dostala chuť mít samostříl jenom připravený, ale občas ho odložit,ale jak?

Byla jsem pod vlastní neustálou kontrolou a srdce tak rozsekaný, že jsem věděla, že jestli ho dovolím otevřít tak na tu ránu nejmíň zešílím..

Asi chcete potvrdit, že to byl Afričan černý jako bota…jo byl, byl dokonce hodně černý a byl z Mali, celník…ak jinak…trávili jsme tam hodně času

A jak jsem přelstila svou Xenu?…jednou mi přišel balíček z Prahy…moje kamarádky jsou naprosto boží, byly, jsou a určitě budou..má tolik nádherných dopisů z té doby (teď si je nepíšeme..asi nikdo)..v balíčku byl určitě med, ten se rozbil a všechno bylo medově voňavé a lepkavé, Jarmilka mi ho vyrobila z pampelišek,  a taky Fernet, hořký fernet…tak ten zajistil,abych se chvíli nehlídala  a nekontrolovala…moc vám z prvního rande neřeknu…pamatuju si jenom, že jsem fakt měla všeho plný zuby, otevřela fernet, vlezla si do bazénu a udělala si hezký večer…pak si pamatuju, že živočišnost měla „pré“, telefon na celníka v telefonu a po Conakry jsem volat mohla…myslím, že přijel hodně rychle…

a rozbuška odpálena…

 

 

 

  • 24.1.2018