Vnitřní lži a pravdy

Ráda si v první řadě zametám před svým prahem.Než něco udělám, řeknu, napíšu, ptám se na svůj záměr. Ptám se sama sebe , proč?Z jakého důvodu, co mě k tomu vede. Z jakého místa pocitu sdílím, co vlastně potřebuji vyjádřit.Nejsem fanatický fanda horoskopů, ale tohle prostě sedí. Jsem Vodnář. Všude čtu, že charakteristikou Vodnáře je hledání pravdy. Mé heslo opravdu je: pravda a láska zvítězí. Samozřejmě to, ale platí pro můj vnitřní život.Pro mé životní situace a skrze ně pak vnímání toho světa venku. Dnes mě k napsání blogu tedy vede moje niterné vidění vlastních lží a pravdy. Budu konkrétní a vezmu svou kůži na trh.Své vnitřní lži, které nám říká hlava a následně z nich máme pocity. Ze lživých myšlenek máme nejčastěji pocit strachu, viny, studu, zrady, selhání, nespravedlnosti, odmítnutí. A tak máme v různých fázích života sílu odkrýt kousek nějaké lži. Někdy větší, někdy menší. Život nás má rád a předloží pouze sousta v tu chvíli stravitelná.A tak….Vezmu malinkatý výsek, např.: jako dítě jsem odpozorovala , že za mým otcem lidé chodí, protože je to pan akademický malíř. I já měla tendenci svým spolužákům chvástavě říkat, že mám tátu akademického malíře. Stoupala tak moje hodnota (zdánlivě a pouze pro mne). Byla jsem dcera akademického malíře. Měla jsem hodnotu skrze důležitost někoho jiného. Moje maminka byla překrásná fotomodelka, a tak jsem byla dcerou nádherné ženy. V hlavě se mi z těchto dvou indicií udělalo rovnítko. Moje hodnota je „být někdo“, mít titul a být krásná.Lež jako věž. Ale to vím, až dnesA protože mi k tomu moji rodiče ještě ukázali, že ale oni se hodnotní vůbec necítí a odpojovali svá těla a srdce skrze alkohol a sexualitu (budiž jim odpuštěno), rostla jsem s vnitřním chaosem. Hodnotná budu s titulem a když budu krásná,ale současně mě to povede ke smutku, nešťastnosti a závislostem.Cink! Staniž se! Náš vnitřní svět přesvědčení a pravd, nám posléze tvoří ten vnější.Pokud nám přijde ten dar a odvaha „uvidět tu lež jako věž“, pak přichází Detox. Obrovský pocit smutku, zrady, nesmyslnosti. Potoky slz…ale….měkneme…a měkneme…srdce začíná tlouct silněji. Náš život nás začíná sytit zevnitř. (Trochu jsem to samozřejmě zkrátila ,ale menu na jídelničku je opravdu každým rokem a měsícem pestřejší a pestřejší, o tom jindy)Odvaha mě vede k mé vnitřní pravdě uvidět svou hodnotu v autentičnosti, v proměnlivosti, v citlivosti.Odvaha z odkrývaných vlastních lží mě vede k nezávislosti na vnějších autoritách, k zodpovědnosti za svůj život a zdraví. Odvaha se sama sebe ptát, z jakého důvodu to děláš? Ze strachu, z programu: schovám se za druhé (za maminku, za tatínka, za pana učitele: „to on, to ona, to oni“)? Nebo jsi k sobě opravdová a cítíš to tak ze srdce?Z jakých pocitů to děláš? Ze vzteku, z nasranosti, z pomsty, a nebo „stojíš za svou pravdou?“Já mám pravdu v srdci, cítím ji a ta mě vede….“Srdcaři všech zemí spojte se 🙂

  • 21.11.2021