Vědět, či nevědět…?

VÍM, ČI NEVÍM, TO JE OČ TU BĚŽÍ….
Čím dál tím častěji mě baví moje „nevím“…Další takové „nevím“ mám ohledně vztahu muže a ženy…V době samoty, jsem „hodně věděla“, co chci a nechci, jaký by měl být, co by měl umět, jak by asi měl vypadat…Objevil se a všechno mi zbořil :):)Cosi ve mně, co „hodně vědělo“ a občas ještě „ví“, mělo a má námitky…Ve spoustě okolnostech se spolu nepotkáváme, ani s partnerem, ani s „vím“. Ale, když se zklidním, dýchám a cítím tlukot srdce a život ve mně, něco tiše vysílá, že se mám vykašlat na všechna „vím“, co je pro mě dobré, „vím“ jak to má vypadat“ Když ale necítím ohrožení a cítím klid, tak je to asi v pořádku, bez ohledu na to, co si myslím. Takže já fakt „nevím“, ale ten stav je vlastně velmi příjemný….nevážou se na něj žádné velké emoce a pocity, ale vlastně mi to vůbec nevadí…V přítomnosti partnera,ale i bez něj neprožívám žádné vzlety, žádné výstřely, žádnou euforii…ale když vypnu „vím“, cítím, že mi to opravdu nevadí…Cosi ve mně je zmatené a cosi blažené. Tak to pozoruju a cosi ve mně se tomu směje…A tohle je pro mě důležitý ukazatel, probouzí se nadhled, laskavý humor, lehkost….Občas čtu něco o spřízněných duších a dvojplamenech…“Nevím“…..cítím, že je to jedno koho potkáme…důležitý je lakmusový papírek vnitřního klidu, pocit nějakého ukotvení bez přílišných emočních výbuchů kolem…Za mě je to velmi překvapivě lahodný a hřejivý pocit…byť moje mysl nad tím opravdu kroutí hlavou 🙂

  • 29.9.2020