Úhel vnímání, myšlenkový Matrix

Je mi 45 a vypadá to, že jsem dospěla k životnímu objevu 🙂

Jestli opravdu chci mít ze Života požitek, prožitek, naplnění a vnímat krásu a pohodu, pak je třeba se, jednak na tyhle aspekty zaměřovat, vidět je, a druhak je smysly zacítit, jakoby je „nasát“, dovolit jim, aby mi vyplnily můj vnitřní prostor..  a jakoby je nechat v sobě rozplynout. Je to otázka: “ buď vnímám vše starou minulou myslí, z pozice dětských útrap a nenaplnění, a nebo otevřu oči úplně v jiném myšlenkovém Matrixu“

Prakticky to může třeba vypadat takhle:

Fakta: Žiju v bytě v Průhonicích, mám dvě větší děti (10 a 14 let), střídavou péči, jsem OSVČ  s nepravidelným příjmem, nedávno, po pětileté samotě, jsem navázala intimní vztah  s mužem, který bydlí asi 40 km ode mě.

Tak a teď dva úhly vnímání.Hojnost versus nedostatek

  1. Nedostatek, pochyby….starý dětský myšlenkový Matrix

Mám malý byt ve velmi honosných Průhonicích, jezdím malým ojetým Suzuki  a věčně parkuji vedle mega honosných milionových aut. Neustále sháním klientelu, abych se uživila, jedu z měsíce na měsíc, jsem ve vnitřním tlaku a presu, jak to bude další měsíc. Kluci mi pomalu unikají, mají svůj svět, už mě potřebují jenom na pocit zázemí a uvařit, je těžké s nimi vyrazit na nějaký výlet a mít pocit, že se jim líbí. Mé týdny jsou nevyzpytatelné, nemají pravidelný řád, moc si nemůžu plánovat dopředu, je pro mě důležitější pocit dostatku práce a výdělku a tak radši nic neplánuji a do vzniklého okna popřípadě něco vymyslím. Je to taková tíživá nejistota, dost často přemýšlím, jestli se nevrátit do školství a mít pravidelný příjem.

S mým novým přítelem se oťukáváme, máme své boly z minula a občas na ně narazíme, jsme spolu málo, protože oba podnikáme a máme čas zaplněný dost nepravidelně, vyladit se velmi náročné

  1. Dostatek, vděčnost…nový myšlenkový Matrix

Díky rozvodu mám svůj byt v Průhonicích, už nic nesplácím, je můj. Je na konci ulice, v klidu, koukám se do borovic. Díky střídavce mám spoustu času jen tak být, sama, pustit si film jaký chci, běhat po bytě nahá, pustit si nahlas hudbu a tančit, zvát si přátele..

Nedávno mi kamarádka nabídla svou malou Suzuki a tak si ji můžu splácet a nemusím na Opatově čekat na autobus, ušetřím hodně času, kluky můžu vozit kam je třeba, netahám nákupy na zádech. Boží.

Moji kluci už jsou docela velcí a je zajímavý pronikat do jejich světa, nechat si ukazovat jak programují, co získali ve své virtuální hře. Povídat si s nima o tom jak vnímají život kolem sebe, byť je to rozhovor často velmi krátký a na slova chudý. Cítím je, vnímám je, říkají mi toho hodně nonverbálně. Pořád se rádi přitulí, rádi se nechají namasírovat, podrbat záda a současně už mi odhalují rozdíly mužského a ženského světa. Nebaví je moc jezdit se mnou na výlety, tak jedu sama a oni s užívají zase svoje a nebo naberu i jejich kamarády, aby to bylo pro ně veselejší.

Mám několik prací, a nesutále se mi tvoří nová klientela. Můj týden je fakt pestrý. Přebíhám někdy i z místa na místo, ale během přejezdů si můžu být ve svém světě, uvnitř sebe, pozorovat lidi, někdy se jen tak s nimi pobavím. Moje práce mi vážně naplňuje srdce. Někdy mám nečekaně i den volna  a tak můžu udělat jiné věci. Když potřebuju odjet na víc dnů, vyblokuju si ten čas dopředu. Přestala jsem sčítat a odečítat peníze, prostě to neustále nějak plyne. Odevzdávám se přirozenému běhu věcí. Když nepracuji, tak ale mám volno, můžu déle spát, můžu odjet na výlet, můžu být víc s klukama…ta nepravidelnost mě udržuje ve vnitřním živém prostoru

Nedávno jsem potkala zajímavého muže. Vlastně se mi splnil sen. Je citlivý, milý a bydlí jenom 40 minut ode mě , v mém směru, nemusíme za sebou jezdit přes Prahu, ale krásnou přírodou. Oba si vážíme své svobody a prostoru a čas spolu opravdu nasáváme. Občas narazíme na nedořešené boly a je velmi příjemné pozorovat jak jsme schopni to pojmenovat, vykomunikovat a nechat to rozplynout.

Můj život je nevyzpytetlná nepravidelná řeka, která mě neustále obdarovává, můj mozek by to nevymyslel, tohle je ŽIVOT

Cítíte ten rozdíl?

Z toho dětského hnoje jsem vykrystalizovala velmi živou půdu , úrodnou zem, pevnou půdu pod vlastníma nohama. Cítím, vnímám, vím, že život není jenom legrace,ale už hluboko v sobě chápu, že právě o tom je Život…..o přijímání a o vidění krásy i ve smutku a bolesti.

  • 4.8.2020