Střípky

Když se ráno probudíte a nejradši byste schovaly hlavu zpátky pod peřinu a probudily se znovu, ale někde jinde a v jiném příběhu…
Aneb opravdové střípky z mého života, ve kterém se učím jak přivádět zpět „šťávu“, i když jsem úplně „odšťavená“…
Třeba dnes ráno…to bylo přesně to ráno, výše uvedené…po noci plné fuckt náročných snů, mě zaplavilo uvědomění, že mi odpadaly akce na den plánované, že už jsem čtvrtý rok sama a miluju stále muže, který mě ale fuckt ne…že rozjíždím vlastní živnost, která se ale fuckt rozjíždí svým pomalým tvrdohlavým tempem, že děti jsou teď na 14 dní šťastné (beze mě) u svého taťky..zaplavil mě strach, že to vlastně asi nezvládám…tak jsem si poplakala…Když se hrabete z bahna, jsou tyhle propady na denním pořádku…pozitivní na tom je, že si časem začnete být „sebeterapeutické“…
Co mě otevírá přívod optimismu v takových chvílích, kdyby jste se nad sebou žalem „rozkotily“ ;-)? Žhavím drát a volám kamarádkám, které mě nechají se vykecat a vybrečet..tentokrát to byla moje kamarádka, co žije až na Novém Zélandu…
první bod) je fakt prima být stále ve spojení i s lidma, kteří jsou na druhé straně polokoule (před dvaceti lety, když jsem chtěla telefonovat do zahraničí, jsem musela na poštu a to polykání peněz bylo nehorázně rychlé…kdo zná můj africký příběh, ví, že to byly hlavně telefony do Guiney…dneska by stačila wifi) a taky připomenutí si, že ženy na celém světě mají podobné propady
druhý bod) hovor skončil smíchem, neboť po pláči přišlo trochu nadhledu a vtipkování o „mnohomužství“ a jak by bylo prima říkat těm mužům:“..je tys mi napsal, no to jsem si ani nevšimla, promiň….na večeři?zítra?hmm…to nemám čas, zkus to příští týden, jo?“ ( a to přesto, že by mi na tom muži záleželo).. a jakmile se začneme smát (což je opak pláče, čili stejné emoce vyjádřené jinak…příjemněji rozhodně), máme skoro vyhráno…začíná se zvedat síla a „vnímání situace jinak“, jako kdybysme začínaly vidět skrze mlhu…
třetí bod) cítila jsem, že potřebuju vypadnout..tak jsem vzala kolo a jela do Prahy do knihovny dětem pro knížky, až se ke mně zase vrátí (bydlím kousek za Prahou)…pohyb je na tyhle stavy dobrý
čtvrtý bod) cestu jsem objevovala, nedlouho používám kolo místo auta…jela jsem po své „blonďaté vnitřní navigaci“…zásadně nejezdím nejjednodušší cestou po silnici, mám ráda trasy,co nejvíc mimo hojně používané cesty (asi symbolické k mé osobě ;-)) …a dokázala to 🙂
pátý bod) těsně před cílem jsem píchla…jasně, že vyměnit kolo neumím a s sebou jsme měla akorát pumpičku :-)…ale…byla jsem v Praze a cítila už svou sílu řešit věci zpět….cykloservis nebyl daleko
šestý bod) náhodné setkání na základě nehody…“kráska v nesnázích“…se nekonalo..nicméně kolo si „samo zařídilo“, aby dostalo po 17-ti letech nové pláště a já se naučila jak si vyměnit duši sama…paráda…tohle by mě ráno ani nenapadlo, že se stane…
sedmý bod) cesta domů na nových pláštích byla teda parádní….to už se zvedla síla a šťáva hodně vysoko
osmý bod) řekla jsem si, že své střípky budu sdílet, protože, jestli mám nějaký získaný dar z mého života, tak je to tenhle: vidět inspirativní přínos svých poserů a hlavně se za ně nestydím, jsem prostě jenom člověk a žena ;-)…a na svých seminářích, když o něčem mluvím a jsem „chytrá horákyně“, tak jsou to věci na vlastní kůži a srdce prožité 🙂
Přeji vám dny plné dobrodružného klesání a zvedání vlastní síly a šťávy

  • 7.9.2018