Štavnatý a smyslný život!

Bez ohledu na věk, postavu, tituly, rodinu či nerodinu, bytí v páru či singl, vlastnění tučného konta a nebo pár peněz..bez ohledu na tohle všechno, cítit, že jsem „plná nápadů“, živých inspirativních pocitů, naplněná proudící vášní a silou, která mě doprovází všude – na nákup, při vaření, cestou domů, v metru, při vybírání nové knihy, šatů, během jídla, povídání s kamarádkami. Cítit ji kdykoli a kdekoli…

Tuhle vlnící se sílu, které je jednou více, jednou méně, jednou se promění ve slastné ticho, po druhé v hlasitý smích, po třetí ve spokojené vrnění při masáži, po čtvrté……

Když jsme se narodily cítily jsme se blaženě při pohlazení, při dobrém jídle, při pohledu na barevné nebe, letící bublinu, rozchehtaly jsme se při legračním zvuku, hraní na honěnou…Bylo nám jedno, jak u toho vypadáme a jestli se na nás někdo dívá. Bylo nám jedno, jestli to někdo ocení.

Postupem času jsme ale zvážněly, ztuhly, začaly jsme padat do kalkulací za jaké chování, co dostaneme. Propadly jsme posuzování a hodnocení sebe sama  a druhých podle vzhledu, značky oblečení, podle druhu koníčku, auta ve kterém jezdíme, začaly jsme samy sebe vidět jako „hodnotné“ pouze „za podmínek“. Naše hodnota se začala spojovat s úspěchy ve škole, pak v práci. V množství nasbíraných diplomů a titulů, s výkonností (ve sportu nebo v práci), ve schopnosti být dokonalou matkou, dokonalou ženou, dokonalou zaměstnankyní…

Začaly jsme soutěžit, myslet, plnit úkoly, mít cíle…a …..umírat.

Tohle naše ženství zabíjí.                                                

Vím, o čem mluvím. Sama jsem byla od útlého dětství až do nedávné doby klukem. Zvládala jsme skoro nezvladatelné.

Jenomže jsem se cítila divně, jako kdybych žila život někoho jiného…

Cítila jsem ,že chci VÍC…ale čeho víc?

Lepšího partnera, lepší děti, hezčí bydlení, víc peněz, milejšího zaměstnavatele, víc večírků, víc dovolených, víc dobrého jídla, víc romantiky.?…Každé „víc“ vůbec nepomáhalo…naopak, bylo stále nedostačující.

A já vím, že „tohle víc“ zůstane nedostačující…jsme zakleté veverky na kolotoči, co běží a běží a rychleji a rychleji a víc a víc….ale nikam to nevede…možná k únavovému syndromu, problémy se ženskými orgány, nepovedeným vztahům, psychickým poruchám, neplodnosti, neustále přítomné podrážděnosti a nespokojenosti.

Já vím… a jsem na cestě z toho ven, mám pořádný kus za sebou.

A je to naplňující dobrodružství

Pojďme s  tím společně zatočit, rozhodnout se být odvážné a  pomalu, ale jistě převést VÍC a  VÍC do CÍTÍM a PROŽÍVÁM.

Být nezávislá na vnějších faktorech a  cítit  se šťavnatá, měkká, sexy, zářící.

Neslibuji jistotu stálého smíchu a stálé spokojenosti. To bych byla podvodnice.

Živý ženský svět je zkrátka živý, nicméně když jsme u sebe uvnitř jako doma, už si prostě zakřičíme, protože nám to uleví,ale nestrhne mě to do hysterie.

Směju se, protože mi to přijde směšné a ne proto, abych se nezesměšnila a druzí na mě nekoukali divně.

Mám pro Vás připravené dýchací techniky, které tělo nakopnou.

Videa jak pracovat, postupně s pánevním dnem. Zdrojem síly, potěšení, ženské měkkosti, autentičnosti, smyslnosti 🙂

Mám své vlastní životní příběhy, ze kterých se dají pochopit ledasjaké zákonitosti důsledků 🙂

Vše si prožijete v teple domova, či jiném Vám milém místě 🙂

Napište mi na můj email: ladadudova@volny.cz

A začneme dýcháním, začneme žít od začátku;)

A každý týden až dva týdny zašlu novou inspiraci.

Berete?

Strávíme spolu týdny, měsíce, možná i roky…uvidíme, jak se to vyvine.

Už začínáme …ženské plynutí… a cílem je cítit ŽIVOT uvnitř sebe.

Lada

  • 11.2.2020