Sebekontrola

Z mé „dílny“…Aby se kolegové se mnou cítili dobře, abych se příliš nesmála nahlas, abych nevypadala vyzývavě, abych moc nemluvila, abych nikoho neobtěžovala svou neschopností, abych nikoho nevyhazovala z konceptu svými poznámkami, abych vypadala korektně a upraveně, abych nebrzdila tým, abych se nikoho „nedotkla“, abych nepožadovala moc, abych byla pro všechny přijatelná, abych udržela své silné emoce na uzdě, abych…abych..abych…Sebekontrola, sebekontrola, sebekontrola….Neustálý nekonečný frustrující zvednutý prst nad vlastním prožíváním. A aby toho nebylo málo, pak sebezptyující myšlenky: „co jsem udělala blbě, že se ten onen tak tváří, že mi to říká?“…Tak tomuhle se říká TLAK, pocit nedostatečnosti, bezmoci…Jak dobře ho znám. Už mu rozumím, co mi chtěl ukázat, ale dlouhé roky, jsem ho s sebou vlekla a přišlo mi to sice nepříjemný, ale „normální.“Cesta ven? No, vůbec si připustit, že už mám toho tlaku „dost“. Vůbec ten tlak ucítit. Protože na všechno bolavé se dá, bohužel, zvyknout. Znecitlivíme a jdeme dál. A napětí kolem nás roste. Víc práce, víc nespokojený partner, víc otravný děti, víc klacků pod nohama….Protože jak se uzavírám a tvrdnu, tvrdne i můj svět kolem mě….Většinou přijde nějaké životní „prásk“: zdraví, partnerství, psychika, zaměstnání, děti….a začnu cítit tu zátěž tak urputnou, že už je třeba se rozhodnout….Jedna z možností je: s obrovskou odvahou si dovolit „to cítit“…..Vnímat emoce. Začít brečet, být naštvaná, cítit přetlak, frustraci….Začít cítit….Většinou s větším cítěním nám začnou do života přicházet nové impulsy….Mohu být jedním z nich….Tvrdost k sobě a vysoké nároky na sebe, „to musím zvládnout“, byly mým osobním strážcem od útlého dětství…Zvu vás k cestě za měkkostí srdce i těla…

  • 5.10.2021