Odpustit otci

Můj nový „plašič zlých snů“ a tátův obraz v pozadí. Krásný symbol jak v životě pracovat s tím, co jsme očekávaly od tatínka a možná stále očekáváme a ve většině případů nedostaly a nedostaneme. Je nesmírně osvobozující , dávající křídla, sílu, větší pochopení, větší pocit bezpečí, když svůj vztah nevztah s fyzickým otcem našeho života pochopíme, uchopíme, porozumíme proč se dělo to či ono. Proč s námi tak mluvil, proč nás tak chránil nebo vůbec, proč při nás byl a nebo byl nepřítomný, proč nás tolik hýčkal a nebo naopak fyzicky či psychicky týral. Variant je nespočet.Když se nám podaří příběh rozklíčovat, rozmotat tu nepříjemnou hustotu tísně nebo zmatku v těle, myšlení, srdci, můžeme rozpustit ledasjaké smýšlení o mužích všeobecně, o své vlastní síle, o své vlastní schopnosti dát si bezpečí, pozornost, porozumění, opravdový zájem o sebe samu. Když jsem otevřela zcela opravdově své příběhy s tátou, mé pocity k němu, smýšlení o situacích, začaly se mi životní situace skládat v novém úhlu pohledu, začala jsem chápat proč jednám tak či onak, proč mám takové a takové reakce, proč si hledám takový druh situací, pocitů….A ten největší zázrak je, že můžeme ve finále odpustit i tu největší odpornost a začít psát zcela nový příběh…Svůj autentický život…ten nárůst vlastní sebehodnoty, konec závislosti na přísunu mužské lásky zvenčí, mimojiné také znamená, že náš partner nám může být opravdu partnerem a přestane hrát roli našeho otce se vším, co jsme znaly z „minula“. V životě je třeba jít vpřed, ale ne ,co do stavění nových cílů a dokazování, ale jít vpřed ve způsobu cítění, prožívání, uchopování situací a tím měnit svůj Život. Howgh

  • 11.7.2021