Láska ve vztazích

V poslední dny hodně otevírám téma lásky v partnerství. Vždy z toho vyjde, že pokud nejsem nasycená a spokojená uvnitř, tak „tam venku“ to je prostě takové jaké to je. Klišé, které se na nás valí odevšad, já vím…Co s tím? Jak se teda nasytit?…S oblibou říkám, být především připojená k tělu, ke svým smyslům. A jak se to dělá? Tak sdílím svůj příběh…Narodila jsem se a byla zcela otevřená. Mimi, pak batole, co se projevuje bez cenzury a hodnocení. Pláč, smích, smutek, vztek, radost a zase dokola, jak bylo třeba. Rostla jsem, emoce a pocity jsem postupně kontrolovala, korigovala, zavírala. ( Z mnoha důvodů).Nakonec jsem se od své emoční části odpojila. Tzn., že jsem měla tuhle část pod velmi přísnou kontrolou, raději jsem se zajímala o pocity druhých, tím jsem nemusela řešit ty své. Našla jsem prostředky jak odvádět pozornost od svých emocí a pocitů. Sport, řešení nepodstatných pracovních záležitostí ( ty se samozřejmě jevily velmi podstatné). Ponejvíce ale péče o ostatní, vyhovění všem ostatním, přizpůsobování se a tím jsme mohla svést své pocity a emoce na druhé, neb jsem je měla právě kvůli nim, aby byli spokojení. Všechny moje vztahy byly o tom, abych se „přizpůsobila“, soustředila se hlavně na toho druhého, své pocity kontrolovala, korigovala a neobtěžovala. Narodili se mi děti. Čisté otevřené prožívání. Napadá vás jaký byl můj první syn, když se narodil? Pořád plakal, moc nespal, byl neklidný. Narodil se mi druhý syn…Řval jak protržený, byl neustále v pohybu, usínal jedině v neklidu, skoro nespal, pořád se budil. Přetlak….Dneska tomu naprosto rozumím. Byl to můj neklid, moje emoce, které moje děti cítily. Takže přišel den, kdy jsem se Práce s tělem v pomalém rytmu. Dech, hluboké pohledy druhým do očí, obejmutí od srdce, otevření smyslů: čich, hmat, sluch, chuť. Zpomalení, zpomalení, zpomalení. Časté pobývání o samotě a vnímání svého těla. Tep srdce, proudění krve v žilách, otevírání těla s dechem, napětí v různých částech těla, jejich uvolňování. Soustředění se na „tady a teď“ v těle. Pozorování všech částí těla…Pozorování z těla, i když se dívám kolem, cítím hranice svého těla, uvolněnost nebo napětí některých svých částí…Neztrácím se v myšlenkách. „Připojuji se.“ Tak jsem mohla postupně začít naplňovat pozorností sebe, začít si dovolovat mít emoce, prostě je projevovat. Dnes je umím uvolnit a včas ukončit. Vždy je vnímám z těla, ze srdce. Nikam je nemířím, jenom uvolňuji. Cítím se živá. Pouštím postupně naučenou kontrolu. Moje dnešní obejmutí je obejmutí. Ne nešťastné zavěšení se na někoho, a nebo plaché poplácání po rameni. Připojte se…Pak se může připojit i partnerská láska. Pak se můžeme všichni propojit a spojit.