Jsem v tom zase a nebo přece jenom o kus dál?

Tak se takhle rozhodnete změnit práci, přestěhovat se, odejít ze vztahu, začít vydělávat víc peněz….dokonce i popracujete na svém způsobu myšlení, chování, proběhne hutná sebereflexe….myslíme si pak, že teda asi „máme hotovo“ a zkusíme něco „nového“….a ono se nám to vrátí „jako bumerang“. Jak je tohle možný? K sakru…Vezmu svou kůži na trh, jak je mým dobrým zvykem;)Rozvedla jsem se před pěti lety, dnes bych jako největší důvod řekla, že jsem zažívala neskutečné odmítání toho jaká vlastně jsem, zažívala jsem pocity odmítnutí, ponížení, nepřijetí, nedostatečnosti a následný pocit, že je to celé moje vina.Neb jsem dnes už žena, řekla bych „rozvinutejší“, možná i dospělá 🙂 vím, že to bylo samozřejmě mé vlastní odmítání sebe sama, nevidění se, vnímání se nedostatečnou….No jo…tak jsem do toho hrábla, pěkně řešila vnitřní dítě, meditovala, odhazovala, rozpouštěla…..učila se chápat ,co je to ta sebeláska (Bože, nemohlo by to být jako předmět ve škole, ať se s tím tak netrápíme v hluboké dospělosti?)Protože jsem někde hluboko i velmi přísný „voják“, tak jsem zůstala i sama….“žádné úniky, Ladi, žádná sebelítost, jo? Pěkně makej a koupej se v v tý ledovce tvých emocí a pocitů, dýchej…“No a takhle letos na jaře, jsem si řekla, že bych mohla prubnout, jak na tom teda jsem. Protože ono si můžete ledacos vyslechnout na seminářích, projít i prožitky, zvracet se šamanskýma bylinama, být velká „šamanka“, ale pak je třeba to umět ŽÍT JAKO ÚPLNĚ VOBYČEJNSKEJ ČLOVĚK. Tak jo, život mi tedy přihrál příležitost vyzkoušet svůj vnitřní prostor pět let po rozvodu a samoty do člověčí reality. Dobrý den, jsem tvá vnitřní realita proměněná ve vnější svět, konkrétně partnerský vztah. Nastal neskutečně rychlý sled událostí, moji milí. Velmi zrychlený film. Zamilování prý 1-2 roky, tahle romantika trvala asi 14 dní, sundavání růžových brýlí a rozkrývání stínů, iluzí a blamáží trvalo asi tři měsíce a vztah se ocitl v unaveném stadiu manželství po 20-ti letech, kdy je potřeba zažehávat novou jiskru. V mém případě jsem se najednou ocitla ve svém starém příběhu svého již ex manželství. Znovu stejné pocity odmítání, nepřijetí mě samotné taková jaká jsem, pocit nedostatečnosti a hlavně ten debilní pocit viny..že je to moje vina, jsem divná. Tentokrát, ale už žádné několikaleté bičování a snaha to napravit. Okamžitý vnitřní výkřik: “ Neeee!Tohle už ne!“Jo, to život, vtipálek, prostě přinesl zkoušku: tak se ukaž, milá Ladi, jak to vnímáš dnes? Je to pravda? Věříš tomu?No, asi na dva dny jsem do toho spadla, moje kamarádky na telefonu, odváděly skvělou práci. Nikdo z nás není špatně, buď jsou ty dva světy kompatibilní, vzájemně se inspirující a chtějí jít spolu dál, a nebo je to příliš veliká tíha a a ni jeden to nechce táhnout. Jaký v tom vidím posun? Vím, že to není ani moje, ani jeho vina…Prostě možná jsme žirafa a mravenec a fakt je to těžký to vyladit. V každém případě, s úctou a pochopením k sobě a vnímat že ten kruh je na spirále zase o kousek výš :)Přeji hodně odvahy v proměně vnitřního osobního Matrixu.Objímám ladovskou silou všechny, kteří se chtějí připojit a vzájemně si vyslat podporu

  • 3.11.2020