Jsem dobrá máma?

Z hlubin….

Včera jsem se dívala na francouzský film Zbrusu nový zákon. Je to o zákoutích lidské opravdovosti. Záměrně je lidem skrze mobil sdělený čas jejich úmrtí a mobilní telefon nekompromisně odpočítává vteřiny Života.

Dělám to často, ale včera jsem se hodně ponořila, abych si opravdu procítila ten pocit, kdyby mi na telefonu běžel můj čas, který by říkal třeba: 5 dnů…co bych opravdu chtěla v tom zbývajícím čase (on vlastně běží) dělat, jak jej prožívat?

Opravdu by mě děsila současná ekonomická situace, že se zdražuje, opravdu bych se zabývala tím, co mě na druhých rozčiluje, opravdu by mě mrzelo, že nemám vlastní zahrádku, po které toužím, opravdu bych nutně musela svým dětem ukazovat svět a cestovat s nimi, opravdu by mě vadilo, že mám celulitidu a nedokonalou postavu?….

Co bych tedy opravdu chtěla každou minutu svého života cítit?…Tak určitě bych chtěla z hloubi svého těla, duše, srdce..CÍTIT…vnímat naplno všechno, co mě obklopuje v nejbližším okolí, kdo mě obklopuje v nejbližším okolí, vnímat úplně na plný kule všechno, co můžu .Rozhodně bych nechtěla řešit, co všechno ještě chci udělat, vidět, kam jet, co zařídit…Rozhodně bych si nepsala žádný „list přání“, který by mě jenom odváděl od plujících mraků, které už pak jako Lada nikdy neuvidím, od vůní borovic za mými okny, od hlubokých pohledů do očí lidí, které potkám, od barev, které mě obklopují, od zázraku funkcí mého těla, od kochání se spícím obličejem mých dospívajících dětí, od prostoru místa, kde bydlím, který nese stopy toho jaká jsem, od hudby, kterou miluju, od rozličné denní doby, která s sebou nese tak odlišnou atmosféru, od hmatových požitků, od možnosti být naprosto ponořená v pohlazení našeho králíka, obejmutí od srdce k srdci svých přátel, svých synů, svého srdce.

Došlo mi, že jestli se mi podaří předat svým dětem „radost z každodenních maličkostí, předat jim radost z vlastního tepu srdce, údivu nad vycházejícím sluncem za bytovkou, dokonalost ranní rosy na poli před domem, předat jim jak nádherný je srdečný lidský dotek…“…tak jsem ta nejlepší máma na světě…a já cítím, že JSEM…..protože díky letům předešlým já opravdu cítím, vnímám.

Teď právě mě obklopuje vůně pečených paprik v troubě, hladí mě do uší Marvin Gaye, pod mými prsty se jemně stlačují klávesnice noťasu, pečuje o mě měkký polštářek pod zadkem , hladí mě jemný vánek pootevřeného okna a právě mi cinkla zpráva od mých synků. Posílají západ slunce z Chorvatska…..tomuhle se říká „synchronicita“ a zázraky…Potvrzení, že JSEM a mimo jiné skvělý rodič a zdravím všechny další báječné rodiče

Foto: jedinečná Adéla Tauscherová