Jak „ruším“ sebedestruktivní přesvědčení….

Když jeden člověk začne něco ve svém nitru „přestavovat“, ti, co jsou mu blízko, nemyslím fyzickou vzdálenost (ale určité naladění na podobnou frekvenci), začnou taky…Tenhle princip domina se mi líbí, dává mi velikou naději, že může vyrůst nový les Života.V realitě to vypadá třeba tak, že já osobně se učím nekrčit před autoritami, vlastně nikoho nestavět do autority, nikoho nestavět na piedestal. Mám tam zejména muže a ženy s mužským nábojem, které jsou v životě velmi výkonné. Krčím se před nimi, protože mám někde kód přesvědčení, že „síla“ lidství se hodnotí (ble) a hodnotí se podle jasných viditelných hmatatelných znaků (výdělek, pozice v zaměstnání, šťastná rodina…no…..snad ani nebudu psát dál, protože moje srdce z toho nemůže už teď)Tenhle čas mě neúprosně zastavil, i když já se teda mrskám, víte, co se stane, když se zastavíte…děti nejsou, práce není, partner není, nedej bože ještě zdraví není…musíme jít hlouběji…za hmatatelné…já osobně tam objevuju nejdřív veliký strach…chytnu ho za pomyslnou ruku a on se proměňuje…v slzy, v něhu, v pochopení, v láskyplnou jemnou bolest a pak se mění dál, záleží nakolik udržím pozornost….nejdřív v malé jakoby rarášství (zase velmi láskyplné) a začne ve mně trochu poskakovat..co když je to všechno jinak?…co když existují jiné tvé pocity já, které jsi přes hluk a urputnost, že to zvládneš nemohla vidět ani slyšet….a mluví dál…ještě neutíkej…soustřeď se….co uvnitř tebe ještě je, kromě minulých zážitků, co generují strach..co teď?…pořád je tam naděje, pořád je tam život, pořád je každá minuta nová….Jiné je o tom číst, slyšet to od někoho jiného, prožívat to v síle kolektivu…velmi silné je to zažívat v těch opravdu nejtěžších chvílích….jsou to malé chvilky…jenom je stále odchytávat…vracet se k nim…..trpělivě…s dětskou naivitou a moudrým zápalem…jestli chcete…zastavte se…teď …..a poslouchejte….a kdykoli vám to kakofonní mysl dovolí… a pak vám třeba zazní něco do uší….jako mně teď…Bára Poláková zpívá: „čas není“…Buď chci věřit na zázraky a nové a nové tvoření, a nebo se budu soustředit na ten chaos venku.. Na co potřebuju stabilní státní ekonomiku, na co potřebuju mít povoleno pracovat…? Jak s tím souvisí můj hluboký tichý vnitřní srdečný prostor?…..jak to může ovlivnit mou schopnost Milovat a cítit Lásku druhých? A o to tady jde. Co nás dlouhodobě naplní? Jaký pocit?Celé mě to může lapit, když „vypnu“ spojení , když se odpojím…takže stále k sobě, k sobě , k sobě….A teď mi slovo „autorita“ přijde smyšlené…. a krčit se před kým? co to blábolím…

  • 26.11.2020