Hrajeme si na schovávanou a nebo Žijeme?

Hrajeme na schovku a nebo Žijeme?Melancholie podzimu, štíří zapichování se pod kůži….Víte,kdy začneme sbírat plody svého života? Ne…není to, když máme děti na prestižní Univerzitě, když nám vydají cd, když vylezeme na Mount Everest, když nám dají ocenění v práci v podobě tučné výplaty a diplomu, když uzavřu úspěšný byznys, když postavím dům, vychovám děti, splním si pracovní povinnosti, všechno a ještě víc stihnu za jeden den….i když, budu mluvit za sebe…můj druh člověka, možná můj druh „spiritu“, „duše“, můj druh „životní síly“ a možná to máte taky tak…..Můj Život mě právě teď učí vidět, slyšet, vnímat Život jako obrovské hřiště, po kterém můžu upalovat tryskem, běhat indiánským během, šourat se, plazit se, skotačit….Vlastně se to po mě(nás ) chce…..abychom vyzkoušeli chutě, druhy, abychom se nebály pouští, bažin, vysokých hor, divokých řek, abychom ocenili obyčejnost louky v pražském údolí, lavičku před bytovkou v Průhonicích, abychom si vyzkoušeli divokou vášeň, ale i jemné ticho a něhu, hluk společnosti, ale i hlubokou samotu….Abychom kousali do „zakázaného “ jablka a nechali se vyživovat jeho různorodou šťávou. Možná nám občas i zaskočí a nemůžeme polknout, možná se někdy naopak nemůžeme nabažit jeho chuti…Můj druh Života mi říká, že jsme tu od toho, abychom riskovali, klopýtali, objímali své přátele, sdíleli své opravdovosti, uznali proměnlivost, nestálost….zahodili rutinu a jistoty a opatrnost…..přestali jsme snít o neskutečnostech z filmů a báchorek našich sousedů „hráčů“…ale snili svůj šťavnatý život do kterého patří vše vše zmíněné…protože bez těchto ochutnávek všelijakých druhů prožitků, to není Život ,ale schovávaná před Životem…čekání …odkládání…opatrné našlapování…srdce tluče v nouzovém režimu….takže…..nouzový režim a nebo Život?..to je oč tu běží..AmenKonec přímého přenosu

  • 5.11.2020