Diskomfort versus skryté „poklady“života

Trocha melancholie a uvědomění z obyčejného člověčího(asi více ženského)života…Tenhle zvláštní čas mi dává „čas“, prostor…Má to svá velká plus, když zvládnu ta mínus. Vyplouvají ven moje strachy, pochybnosti, nedůvěra, smutek, bezradnost, bezmoc…Ten čas je, ale tak dostatečně dlouhý a ještě se mi teď zopakoval, že nejde jinak než nastolit jiný úhel vnímání, tak abych měla větší pocit svobody moci se rozhodnout: Co uvidím, co uslyším, co ucítím…. 

Mám střídavou péči,14/14 dní, už pět let…kdo zkusil, ví, jaké emoce se valí ..Musela jsem přestřihnout pupeční šňůru versus zvládnout čas pro sebe, přijmout pocit, že mi život vzal moje děti versus kdo jsem ,když nejsem matka? Zvládnout být single rodič versus být pak úplně singl…A tenhle čas mi dává moje děti víc zpět. Díky „ne škole“ s nimi můžu trávit víc času v jejich přítomnosti, nasát jejich klučičí duše, vnímat je jací jsou…život mi nahrál i méně práce, abych s nimi opravdu po většinu času mohla být….Nehodlám tedy unikat na brigády a vydělávat peníze (jak mi velil a velí rozum)..Dostávám možnost dosytit svou mateřskou část, být klučíčí mámou, dělat to teplo doma, ukazovat jim jiný způsob myšlení. Vnímám, že jsem dostala možnost být se svými dětmi, cítit jak je miluji, dávat jim to po svém. Že můžu zastavit ten kolotoč, jenom na ně chvíli přes den houkat, jestli jsou připravení, kontrolovat je…Najednou se zase můžu nadechnout a být ženou, mamkou a mít své děti u pod svými křídly…..Díky tomu, že vím, jaké to je je „nemít“, můžu si to užít a nevnímat , že by to mělo být jinak. Vím, mám asi „výhodu“ střídavé péče a málo práce….Vnímám to…Jenomže každý z nás má ve své situaci taky „poklady“, i když možná bolí, dělají starosti, štvou…Když zastavíme ten myšlenkový kolotoč a slyšíme tlukot srdce…Možná má nějaké informace….Zastavit se, nadechnout a zeptat se:“ co je na tom dobré?“ A…“ dovolím si to vidět a přijmout?“ 

Konec přímého přenosu;) 

  • 14.10.2020