Citlivost versus tělo a prožívání

„Raději budu plakat, zuřit, ječet..abych mohla i jásat, halasně se smát a se vší vroucností milovat. Jezdit na vlnách smutku a melancholie a posléze na vlně rozkoše a radosti. “

Mé dosavadní zkušenosti mi ukazují,že je přímá souvislost mezi mou citlivostí a citlivostí mého těla ..

Jak jsem citlivá já, tedy cítím, prožívám, mám pocity i emoce, o kterých vím a jsem schopná s nimi nějak nakládat, tak může být i citlivé mé tělo a reagovat nejen na vnější fyzikální jevy (chlad, teplo, bolest…),ale také na dotek, pohlazení stimul.

Zatím jsem pochopila a vlastně spíš „procítila“…. protože to není vlastně mozková záležitost, nýbrž záležitost mé citlivosti a ta, podle mě, nesídlí v mozku….že pokud nevnímám své pocity a emoce současně s tělem, nejsem schopná své pocity a emoce „kočírovat“, nebo je spíš využívat k vlastnímu uvolnění, vyladění, k nějaké změně, k pocitu rozkoše…naplno se do pocitu, či emoce položit, prožít ji a získat tak „nemozkové“ informace…zkrátka nové informace, zkušenosti…Díky propojení citlivosti mého těla jsem schopná mnohem lépe rozlišovat, co chci a co ne…jaké chování je mi blízké a jaké mi ubližuji, umím říct stop a nastavovat si hrannice v situacích a v komunikaci s lidmi. Neznamená to, že mám ihned vše vyhraněné,ale že během situace, komunikace, vnímám a cítím své tělo, které mi dává signály, každý je máme jiné..zvyšuje se mi tep, je mi úzko kolem žaludku nebo na hrudníku, zatínám zuby, mám ruce stažené, ramena v napětí, mhouřím oči, přestávám vnímat své nohy a bouří se mi hlava…to jsou například signály, že situace je zcela nevyhovující a je na čase „se ozvat“ a nebo případně odejít.Já dnes ani nebojím dát najevo jakékoli emoce, které se k tomu váží….i zakřičet či se rozplakat…Dnes už se nebojím, protože tím, že současně cítím své tělo, mé emoce mi pouze pomohou situaci jasně uchopit a být zcela „čitelná“ v komunikaci. Jak vzplanou, tak utichnou…je to stejné jako když cítíte „křeč v noze“…rozmasírujete, dáváte ji jasnou pozornost, možná syknete „jau“ a časem to odejde a i vy se uvolníte.

Co je na tom všem krásné, když se nám daří cítit své tělo a tím své pocity a emoce, že lépe vnímáme druhé lidi, jejich vliv na nás…umíme lépe reagovat a pokud navážeme svým tělem a pocity i intimnější sblížení, naše tělo nám zprostředkuje mimořádné zážitky…zatím jsem na cestě, objevuji….už se nechci být necitlivá.Raději cítit vše než nic.

Raději budu plakat, zuřit, ječet..abych mohla i jásat, halasně se smát a se vší vroucností milovat. Jezdit na vlnách smutku a melancholie a posléze na vlně rozkoše a radosti…bez vlnění není ŽIVOT…cokoli vám zcitliví tělo (interaktivní cvičení, dechová a relaxační cvičení, , masáže, sauna, milování….), vám otevře další dveře do šťavnatého života 🙂

citlivou cestu 🙂