Citlivost, k čemu je to dobrý?

Být citlivá… Je to tak trochu jako chodit venku v nepříznivém počasí bez oblečení, jako mít hodně bolavé tělo a nechat ostatní, aby na ty „modřiny “ sahali. Ale už nemůžu jinak, když je schovávám a svou citlivost maskuji sarkasmem, shazováním sama sebe, sváděním „modřin na mém těle“ na druhé, naplňuje mě pak pocit, že žiju nesmysl, který zaplácávám prací, péčí o druhé, tlacháním o nedůležitostech, hledáním jak samu sebe znecitlivět…už nechci být necitlivá..znamená to,ale , že nejsem stále americky vysmátá, protože cítím nepravdy jiných žen a ty jakoby zvětšovaly ty moje „modřiny“…Nechci ze sebe dělat někoho zajímavýho, naopak…Asi jsem konečně natrefila na to, co mi dává smysl. Být úplně obyčejná ženská a neschovávat „modřiny“, učit se je léčit na vzduchu, neskrývat je, nematlat si med kolem pusy…nežehrat na špatné počasí, na nedostatek lásky od muže, na špatně placenou práci, na tlaky zvenčí, přestat si myslet, že mě spasí chození na seberozvojové kurzy, kde jsou návody na lepší žití. Ne, tyhle rozhodně. Jestli mají nějaké smysl, dle mé zkušenosti, pak ty, které mi dají prožitek mých „modřin“ , dávají mi tím schopnost je cítit, sebe cítit a nacházet vlastní způsob jak se jich stále nedotýkat, nezvětšovat je, ale naopak je nechat zmenšit, možná i zmizet. Dávají mi pochopení, že „modřiny “ jsem si udělala sama a tím pádem jsem i JÁ schopná je poléčit. A víte,co mi modřiny způsobuje? Třeba jenom pitomé hodnocení mé samotné, pojmenovávání mého způsobu života, různá jména: jiný, odlišný, neúspěšný…neuvolněnost mého těla, necítění mých hranic a dovolování ostatním je překračovat. Je toho hodně, rozepíšu se jindy. BAVÍ MĚ HLEDAT MYŠLENKY A ZPŮSOBY ŽITÍ, KTERÉ MI TĚLO A PROŽÍVÁNÍ NIČÍ, KTERÉ MĚ ZNECITLIVUJÍ, ABYCH OPĚT ZCITLIVĚLA,abych zase ŽILA.

Proč to píšu? Protože vím, že nejsem jediná a třeba to někomu dodá odvahu;) a bude nás víc a přestaneme se schovávat za anděly, za „duc hovno“ za materialistky a realistky…Co je REALITA ŽENY BEZ CITLIVOSTI?…..i muži mají svou modřinatou ženu uvnitř,ale ZAČÍT MUSÍME MY ŽENY V ŽENSKÉM TĚLE .

Kdyby to ve Vás (Tobě) vyvolalo jakýkoli pocit, napiš (te) mi a přidejte se třeba i k mé skupince „Projekt Žena“

ladadudova@volny.cz

  • 23.2.2020