Chandra, smutek, beznaděj? Připojte se, prosím….

Život mě obdaroval pádem do depresí. Podařilo se mi (alespoň to tak cítím) od nich poodstoupit. Deprese mám hlavně v hlavě. Zjistila jsem, že pro mě je nejúčinnější způsob jak vystoupit ze sebe ponižujících, sebe znehodnocujících a sebe destruktivních myšlenek, jít do těla. Opravdu krůček za krůčkem. Uvědomit si, že dýchám, jak dýchám, že mi tluče srdce, že venku svítí světlo. Jak cítím látku na svém těle, že cítím teplo svého těla….a stál sledovat detaily: jak cítím podlahu pod svýma nohama, jak našlapuju, prsty, paty, jak se při pohybu hýbu….jak vnímám hrnek na kávu, vůně, zvuky, sleduji jednotlivé kroky, které dělám. Absolutní ponoření se…Život mě přivedl k masážím. Říkám jim spirituální, není to vůbec z mé lidské vůle, z mého rozhodnutí mě jako člověka. Přišly samy díky zkušenostem depresí. Dotýkám se sama sebe hlouběji než jenom myšlenek a těla, které vidím v zrcadle. Když se mi podaří být „totálně zanořená, cítit a vnímat komplexně: hmat, sluch, čich, zrak , chuť a pozoruji a současně cítím“, jsem v „místě“, kde nejsem jenom myslící bytost. Tak mě vedou i masáže. Občas si zoufám, že pracuji hodně individuálně, ale současně si uvědomuji, že je to cesta „ven“. Zevnitř ven. Ukotvují mě a učí odpojovat se od reality depresí, smutku a myšlenek, které moc nedávají naději. Ale neodvádějí mě ven, pryč ode mě, ale naopak k Sobě. V jemnosti, pomalosti, plynutí jsem jakoby „zpět“. Ale ne zpět v realitě, tak jak jsem ji poznala, ale v té, kterou si tvořím z místa ,která nemá nic společného s minulostí, se zážitky z dětství, s tím kým si myslím, že jsem. Tvořím z místa citu….Kdykoli začnete „padat“, připojte se, prosím…Nejdříve k tělu a později ještě hlouběji….Howgh

  • 7.10.2021