Cesta k něze a jemnosti…otevřené sdílení


Stále pátrám po své jemnosti, něze…dělá mi dobře, když mám alespoň půl volného dne…byla jsem ( a možná ještě stále jsem )ženou, co toho hodně zvládala, nejen několik akcí najednou,ale i psychicky unést.Velmi dlouhou dobu jsem měla rovnítko mezi Trpím=Prožívám lásku. Čili pokud jsem s mužem necítila drama, nezajímal mě, protože láska je přece dramatická a bolí. Dnes, zpětně, vím , že to byl vlastně pocit jako když jste pod vodou, hledáte způsoby jak tam vydržet co nejdéle, dusí vás to,ale nechcete to opustit, protože si MYSLÍTE, že tohle je jediný způsob života…nedýchat, skoro nežít…naštěstí je v nás cosi, co nám nedovolí “ se zabít“, pokud tomu dáme pozornost a máme v sobě vůli žít (takový „tichý nenápadný program v těle“)…Někdo další, stejně jako já dnes ,zažívá vynoření, ten prudký nádech, kdy jenom dýcháte a učíte se dechu, učíte se, že máte v sobě životní sílu, a trpět není v pořádku, k hluboké lásce drama nepatří, ani ubližování a ponižování, ani dokazování jak jsem dobrá a milující, žádný výkon, žádná akce. Prostě, buď nás chce někdo milovat a miluje nás a my chceme milovat Život a lidi kolem sebe, některé jemně, některé hluboce a nebo chceme jenom přežívat….nicméně osahání si protipólu – skoro nedýchat a nežít -mi dnes dovoluje vnímat, co je důležité a co ne..
A tak si s dětmi dovolujeme dlouhé dny v pyžamu, nemít žádné plány…ve svém pracovním životě si dovoluji odmítat práci, když cítím, že mě to noří a nemůžu už volně a radostně dýchat, cítím se přetížená…chodím,co nejvíce pěšky na autobus, třeba o pár zastávek dál…mám méně práce, když mám své děti doma (mám střídavou péčí 14-14), chci být s nimi…žádné peníze mi za to nestojí a vím, že jich vydělám dostatek další půlku měsíce….
Je to o rozhodnutí…ale nejdříve je třeba si zacítit a prožít ,co nechci…pak jasně vím, co chci…mít vůli a dobré přátele kolem sebe…
Postupně se cítím něžnější a jemnější…
Láskyplný vánoční čas
Lada

  • 15.12.2019