Být ženou „a přesto“ a nebo „právě proto“ si hezky žít

Byla jsem ženou uvězněnou v mužském způsobu života, vše ,co jsem dělala bylo řízeno principem: výkon, efektivnost, zvládnuto dokonale, jasné cíle, poradit si ve většině případů sama, volný čas trávený sportovním výkonem na kole a nebo rychlou chůzí, či během a hlavně závod s časem…
Děti byl další důvod, proč ještě „přidat“..
Celých mých posledních 10 let je o překlopení se z mužského nastavení do ženského.
Učím se tvořit, pečovat, milovat a vydělávat peníze…a přitom být v těle a vnímání, kde převažuje ženská esence.
Celé to začalo tak, že mi moje ženská část pomalu,ale jistě začala úplně dávat „výpověď“: moje tělo byl stroj, žádné smyslné prožitky, žádná chuť na ženskou jemnost a tvoření z vášně.Jediné, co jsem si občas dovolila byly lekce afrického tance , jenomže i ten byl zaměřený na výkon, jasné kroky v choreografii, takový spíše válečný tanec…Tím, že jsem ignorovala svou ženskou část, neb mi překážala svou citlivostí..dost brečela a stávala se smutnou a bezradnou a to jsme fakt nesnášela, jsem se pořád víc a víc odpojovala sama od sebe. Dost jsem své přecitlivělé části nadávala a nechtěla ji skoro vůbec pouštět „ke slovu“. Byla to pro mě slabost a projev ženské ufňukanosti a to mi vážně vadilo.
A tak…..můj intimní vztah s partnerem šel do kytek, protože v posteli se vlastně potkávali dva kluci.Vůbec jsem tenkrát netušila , jak je obohacující ženská pomalá vlnivá smyslnost…naše hrátky byly zameřené na jasný cíl: orgasmus a všelijaké výmysly kolem, co by mohlo být vzrušující ..Svou ženskou podstatu jsem ,ale nemohla úplně vymýtit, takže ta byla po milování frustrovaná a smutná, byť zhlediska mé mužské části „splněno“
Tak jo…takže,co všechno jsem, prozatím, pochopila při překlápění svého velmi silného jang (mužský princip)náboje do toho , rozhodně mně bližšího, jin (ženského principu) náboje…a přitom stále zůstávat ve schopnosti uživit sebe a děti..a udržet „linku“ a „záměr“(mužská schopnost). To musím i teď při psaní..čili je opravdu dobré mít oba „náboje“ schopné projevu,ale žít více tím, co v nás převažuje (ženská či mužská část).
Co je patrné na pohled je, že se změnilo moje tělo, opadly mi vyrýsované svaly na rukou, zjemnil i můj mužský výraz v obličeji, umím používat při chůzi měkké boky a už nerázuji jako voják při pochodu.
Potřebuji čas, než něco vznikne (třeba i tenhle článek) , předchází skoro nic nedělání…potřebuji vnímat své tělo, cítit jej, dávat mu láskyplnou péči.Nemazat na něj rutinně nějaký krém,ale vnímat vůni oleje, vnímat jak kůže přijímá vyživující látky, vnímat své dotýkající se ruce…tohle je velmi důležitý bod, pro nás ženy, vnímat své tělo a dávat mu samy péči,kterou potřebuje. Nejdříve naše doteky a naše péče, a pak můžeme vést doteky druhého člověka.
Dělat věci jen tak, protože mě uvolňují, protože mě to baví, protože se při nich cítím „svá“, nic nehraju, prostě jsem. To,co dělám není pro mě práce,ale vždy je to moje vyjádření se…
Musela jsem odejít ze zaměstnání, kde jsou jasně nalinkované způsoby práce, kde je pravidelný řád, kde jsou úkoly ke splnění…
Odešla jsem tkzvaně na „vlastní nohu“
Ženská podstata potřebuje, přirozený chaotický řád.Řád, který se vlní, je flexibilní jako proudící řeka, má různé kvality. Chvíli dynamický, chvíli jemný, chvíli vážný, chvíli dětsky nevinný…My ženy jsme cyklické, proměnlivé ..to nepotlačíme..a nebo ano…ale mohou vzniknout třeba deprese, či ženské potíže, či….
Musela jsem opustit vztah, ketrý nás oba totálně potápěl. Bylo třeba zažít si samotu a objevit v ní sebe a propojení s ostatními. Začít se opravdu vnímat a samu sebe naplňovat…to je velká lekce a ještě probíhá…
Ženská podstata nemá cíl, my ženy se potřebujeme projevit, nasávat padající minuty všedního dne a tvořit z nich úsměvy, pohlazení, sdílení, krásu, něhu a možná to vede i k něčemu finálnímu, ale pro nás je důležitý ten proces ne výsledek.
Spontánnost..najednou přijde nápad.Náš vnitřní mužský princip nám pomůže jej uskutečnit,ale za doprovodu natěšeného žesnkého náboje, který se raduje při realizaci.Baví o ty vůně, barvy, vyplňování prostoru svými nápady..baví nás všechny ty pocity, ketré uskutečňování doprovází.
Sdílení a otevření se bez sebekontroly..povídání si skamarádkami, o všedních věcech, o svých plánech, o svých starostech a pochybování…společně si otevřít víno, poplakat si a nebo se halasně smát, vzájemné obejmutí v pochopení,že „v tom plaveme všechny“
Vztahy. Tvoření vztahů.Svolávání večeří, malých setkání.Dávat lidi dohromady….žena umí udělat atmosféru, teplo, přijetí a péči.Naše mužská část nám pomůže udělat “ akci pozvání“ a vymyslet a připravit vše kolem.Ženská část díky svým smyslům vybírá dobré jídlo, vyladěné kombinace chutí, barev, vůní…a své smyslné vyzařování.
Když vpustíme naši ženskou přirozenost cítíme se naplněné, celé, kompletní, nemáme pocit, že „nám něco chybí“… Tady podle mě vzniká ta naše charakteristika, „že nevíme, co chceme ,ale nedáme pokoj,dokud to nedostaneme“…chceme vlastně svou ženskost :)..
Když vpustíme více naší mužské podstaty, než je zdrávo, cítíme se vyčerpané, podrážděné, frustrované, uanvené, naštvané a muž je rpo nás vlastně obtěžující element, protože je to jenom další chlap (kromě toho našeho uvnitř), který mě zase vysaje…
Moje ženská část mi postupem času přinesla tvoření v podobě velmi pečujících masáží, péči o ženská těla , ženskou mysl a ducha v podobě pohybových setkání asvé plavání s dětmi přetvářím na větší radost, hravost a volnost 🙂
Moje ženská část mě učí důvěře, že vše přichází v ten správný čas a ve správném množství.
Odevzdávám se s větší jistotou nejistotě a nepravidelnosti …množství výdělku se mi vlní stejně jako moje pocity, schopnost „zabrat“ se řídí mým cyklem a já už si s tím moc nelámu hlavu.
Mám čas psát, uvařit dobré jídlo, jít na procházku, hledat si hudbu, kreslit si, objímat své děti, být s nimi jen tak doma, nemít plány na víkend a třeba se celý den nesvléct z pyžama :)..mám čas BÝT…
Přeji nám všem více odvahy být ženou v roce 2020

  • 6.1.2020