Bod zlomu…čtyřicet

Taky vám už vám bylo čtyřicet a nebo už je to na spadnutí? Taky najednou máte pocit, že skutečnosti, které jste nějak snášela, tak teď už nechcete?

Nikde mě na to nikdo neupozornil, že ve 40 se mi otočí život vzhůru nohama.

Já už se teda přehoupla blíže směrem k číslu 50 a cítím, že to bude další „divoká jízda“

Dnes mám ale chuť se vrátit do svých 40 J

První v pořadí přišla „hodná holka“. Jako kdybych si stoupla naproti téhle své části sama sebe  a řekla si: „Co to děláš? Přestaň hrát konečně tu hru na zasloužení si..“

Dělat všechno, „aby byl klid“, aby „nikdo moc nebrblal“, aby zdánlivě vypadalo všechno jako „ v pořádku“.

Takže, třeba „mít sex“, aby bylo doma přívětivé ticho…Tak to opravdu nešlo. Hodná holka mě mohla přemlouvat jak chtěla. Zrající tělo mělo jasno. Je moje a když nemám chuť, tak nemám chuť. A taky mi říkalo, že sex už fakt nechce, nechce to známé mačkání tří bodů…Prostě začalo vyžadovat  nějaký „přesah“, větší otevřenost, pomalost, jemnost…reakci na jsem „jiná“ než před dvaceti lety.

Pomilovat se s mužem, když jsem před chvíli dostala pojeb, že něco není podle jeho představ? Tělo mělo jasno a moje chuť taky.

Taky jsem začala mít potřebu říkat „ne“, „nebudu“, „nechci“ i v jiných oblastech a potřebu být mimo rodinu, mít  čas pro sebe. Pokud jsem si to nedopřála, zaplatila jsem za to svou vnitřní podrážděností, frustrací.

Přestalo mě naplňovat být dokonalá hospodyňka, co všechno stihne a ještě něco „navíc“.

Pomalu být pro své děti  i trenérem, usměvavý parťák, co ho fakt baví kopat do míče a večer hrát na bitvu (mám dva kluky)

Zvládat být v práci a ještě s sebou mít své děti a pak stejně poslouchat, že finance ,které přináším jsou vlastně „směšné“

Najednou jsem zacítila , že snaha mé „hodné holky“ je fakt hořkost přinášející.

Přišla potřeba „jet ve svém rytmu.“ Najednou nebylo možné být přesně v 10:05 nastoupená k odjezdu se zabalenou svačinou pro všechny a mít v tašce ještě sto věcí pro „kdyby“.

Přestala jsme být schopná plnit do puntíku něčí požadavky, které mi  nepřišly smysluplné. Být pod něčí kontrolou.

Být hodnocená za podaný výkon. Přišla velká potřeba mé dospělé části, dělat věci po svém, tak jak je cítím.

Zdálo se , že moje přizpůsobivost a extrémní respekt, vystřídal vzdor. No, ono je třeba, před nastolením rovnováhy, ty pomyslné váhy rozkývat na druhou stranu, aby se pak vyvážily. Má rovnováha byla vychýlená pouze k té „hodné frustrované holce“ a teď bylo třeba najít tu „opravdovou“ Moje zkušenost je, že to vede skrze vychýlení na druhou stranu. Nelituju ani minuty vychýlení J

S nastolováním rovnováhy, s cestou vylaďování se na svou autentičnost přišla potřeba vyjadřovat sebe, něčím, co mě utváří. Tady jsem narazila asi na největší frustraci.Co mě vlastně opravdu těší? Tahle část je ještě v procesu. Ještě zkouším, pátrám, hledám, ale jdu do toho i za cenu neúspěchu. Protože, a to je skvělý objev, neúspěch neexistuje. Během uskutečňování nápadu se vždycky dozvím něco nového, vždycky si něco „odnesu“:  myšlenku, nové „to je ono“, nebo „tudy ne“ a nebo nové přátele, prožitky a o ty jde ze všeho nejvíc…Vždycky stojí za to něco zkusit…

Velké téma je „přijímání“. Přijímání nezvratitelné proměny. Jednak té vnitřní psychické, ale i té vnější. Je třeba přijmout, že vzhled dvacítky je pryč a s ním přichází proměna těla, gravitaci neošálíme a pokud chceme sáhnout k podpůrným prostředkům, pak nejsme ochotné přijímat. A tahle lekce se bude hlásit později.  Po 40 se  schopnost „ přijímat“ hlásí zcela nekompromisně. Řekla bych, podle své zkušenosti, že je to vlastně záměr té čtyřicítky v nás. Nastolit rovnováhu v dávání a přijímání. Vyladit mužský a ženský princip v nás a posléze i kolem nás. Přijmout své autentické části. Proměnlivost, neuchopitelnost, náladovost, citlivost, ostrost, něhu, hluboké prožívání, vysokou intuice, empatii, ale i zuřivost….cesta k rovnováze ještě zralejší ženy, teprve začíná…

Není tedy překvapení pokud, žena v téhle fázi proměny, opustí muže, opustí původní zaměstnání, místo bydliště, způsob oblékání, účes, způsob projevu…Buď promění pouze něco z toho, a nebo všechno najednou..

Mým záměrem je vás podpořit, pokud se v takové fázi nacházíte. Jsem v tomto procesu už sedmým rokem. Ne , nemám život v bavlnce, nemám spoustu peněz na účtě, skvělou práci, která mě velmi dobře živí, ani necestuju  a nemám zástup milenců..Nicméně mám SEBE, mám stále koho poznávat a to mi dává další směr. Mám dobrodružství nejistoty, jaký bude další rok a krok. Mám nové přátele a mám velmi bdělé  hluboce prožívající srdce. Nikdy před tím jsem neslyšela tak krásně zpívat ráno ptáky, milovat pohled do ohně, blaženě plavat v řece, vychutnávat jídlo…Tolik prožitků, které jsem brala jako samozřejmost. Mám odvahu přijít o práci, přijít o muže, přijít o peníze…o jakoukoli jistotu, kterou mi nikdo stejně nezaručí.

Cítím sílu, vlastní sílu..I když upadnu ( a já padám), zvednu se  a zavolám si bez ostychu pro podporu. Nahlas pláču , křičím i se  směju. Bez obalu umím mluvit o čemkoli. Suma sumárum, každý rok je pro mě vetší pocit Svobody a Lásky. A bez keců, není to spojené, ani s úspěchy v práci, ani s partnerem, ani  s čímkoli hmatatelným .

Přeji krásných čtyřicet a  víc…

  • 6.4.2021