Autentické prožívání období „koronavirus“

Autentický „koronavirový“ příběh. Je neskutečně zajímavé jak se naše prožívání může měnit pouze na základě zaměření pozornosti na určitý aspekt situace. Stačí změnit úhel pohledu a svou situaci zase prožíváme jinak.
Konkrétně z mého života…
…Než se k nám dostala „vlna“ , jsem už měla radost, že jsem své „živnostnění“ docela rozjela, že mi dělá radost, že vím jakým směrem jdu, že zúročuji nabyté zkušenosti a pády, že nejsem tak povrchní (jak jsme občas o sobě slýchavala), neb mě život hloubkám naučil. Nějak jsem smířenější se střídavou péčí, kluci povyrostli a já si s nimi mohu otevřeně povídat o pocitech a emocích s tím spojených. Chápou i osobnostní rozdíly mezi svými rodiči a vědí, že my dva spolu žít v lásce a harmonii nezvládneme. Měla jsem pocit, že mi narostla odvaha projevit se taková jaká jsem, zdánlivě bez nohou na zemi, ale při bližším zaměření se, velmi pragmatická.
Zdánlivě vzdorovitá žena (ve skutečnosti vystrašená), která chce za každou cenu vidět a prožívat život jinak než její rodiče.
Zpět k březnu 2020…prásk!….a Lada je zpět v bodě 0. Nemůžu dělat nic z toho, co mě naplňuje, živí, dělá radost. Plavání s dětmi, cvičení se ženami, masáže, pobyty…
Jako první se ozvalo…“to bude dobrý, to přejde a brzy bude vše zpět… „..Nicméně je neuvěřitelný jak se myšlenky mění stejně rychle jako se šíří mezi nás virus…Můj zpětný rozjezd se stále o měsíce vzdaluje, můj pragmatismus a selský rozum se zapojil. Výbuchy v pláč, beznaděj, hysterie, pocit oběti.
Umím si život hodně okořenit a hořké druhy nechybí, takže děti jdou na 14 dní k tátovi, ve chvíli, kdy je vyhlášená karanténa. Zdi, náš králík a já 🙂
Nebudu dělat frajerku, že vše zvládám s ironickým úsměvem a pusou plnou vtipů na svůj účet 😉 I to, že sdílím svůj příběh, je jasný důkaz, že prahnu po pospolitosti, propojení a pocitu, že „v tom“ nejsem sama.
Jo…nechtěně jsme otěhotněli něčím novým, kdo chce i něčím jiným než koronavirem (nechci teď zlehčovat virovou situaci, budu se zaměřovat pouze na tu psychickou vnitřní stránku).
I „potrat“ může být řešení, ale já se rozhodla, že tohle „dítě“ ve svých 45 letech „donosím“.
Jak dlouho, že to těhotenství trvá? 9 měsíců? O.k….takže mám a snad i se mnou někdo další (dejte vědět;)), máme před sebou 9 měsíců trpělivého „přepočítávání trasy“ v našich životech.
A teď ten úhel pohledu. Zatím vítězí ten hodně vnitřní, který cítí, že tohle se řeší i na globální úrovni.
DOSTATEK, POSPOLITOST, PODPORA, RESPEKT, DŮVĚRA, že život má svou inteligenci a pokud jsem schopná se neoddělovat od ŽIVOTA, zvládnu to. Zvládneme to.
Co mě (cítím tak) odděluje, nás odděluje? Strach v jakékoli podobě, pocit oběti (že jsme pouze vlečeni)…myšlení je podle mě energie, která se zhmotňuje…Cítím tedy, že mým hlavním úkolem, je, ne za prvé přemýšlet jak se uživím a jak to bude za pár měsíců, ale JAK ZMĚNÍM SVÉ MYŠLENÍ NA PODPŮRNÉ A NA POCITY BEZPEČÍ. Změnit smýšlení o opuštěnosti a cítit tu obrovskou propojenost.
…a..odtud…jednat
Z jinu (ženská esence) “ těhotenství “ do akce jangu (mužská esence) „porodu“
Všem nám držím palce…potkáme se v „porodnici“ 🙂
Jo a v tomhle případě, rodí i muži:)

  • 17.3.2020