D.O.S.T. Do prdele S Tragédií

Vánoce a dění pod povrchem „štědrosti a světýlek a dárků“…pro všechny „modré“…

Je třeba, abychom přijali(y) fakt, že cokoli se nám kdy dělo a bylo to fakt mnohdy i šílený a bolestivý, mám na mysli okolnosti v biologické rodině, víceméně přežití svého dětství a posléze dospívání, všechny zrady, ústrky, ponížení, vnitřní depresivní záchvaty…zkrátka všechno velmi tíživíé, co nás jakoby obklopovalo a stále obklopuje…

Je třeba začít vnímat, že to, ale nejsme MY, to nejsem já ta okolnost, to nejsem já ta dramatická situace, to nejsem já to poničené dítě, to nejsem já ta bolavá žena….kdykoli se rozhodnu, můžu říct „DOST“, „STOP“ a vyladit se na to, kdo doopravdy JSEM

Je třeba se ztišit, zcela ztišit, přijmout vše, co mě obklopuje, jakože mě to obklopuje a stále velmi tiše poslouchat. Poslouchat tlukot srdce, poslouchat svůj vnitřní orchestr kmitajícího a živoucícho vnitřního těla, zvednout oči a poslouchat tichý orchestr kmitajícího a živoucího Vesmíru .

Je třeba ztišit myšlenky a odněkud jinud…..z TIcha…..paradoxně velmi „hlasitě“ říct „DOST“ a vystoupit ze všeho, co nejsem : minulost, dramatická současnost, nelaskavé vztahy, drtivé myšlenky…

D.O.S.T…..do prdele s tragédií…

Pomáhá sdílení s podobnými „modrými“, skvělé je bytí s takovými lidmi od srdce k srdci….vytváří to famózní pocit, nepopsatelný, plný,

láskyplný, silný a šťavnatý…to rozhodně JSEM, JSME ..těším se na obejmutou

Howgh

Iluze většinového názoru….

Z mé „dílny“….

Pochopila jsem , že je velmi důležité nenaskakovat na všeobecné smýšlení „většiny“.

Nenaskakovat ani na to jaké je roční období a jak bych se měla cítit, jaký je svátek a co bych měla oslavovat a zase se nějak cítit.

Nenaskakovat na to jaký život je dobrý a jaký ne. Nenaskakovat na vysmáté tváře, které vám neřeknou druhou půlku (která jim úsměv prodlouží směrem dolů)

Naštěstí jsem dopředu nevěděla, co mi život připraví.

Že byť se cítím velmi přátelská a ráda spolupracuju, tuhle část života, ale prožiju velmi poustevnicky a místo bandy kolegů, spíš bandy povedu sama…

Vnímám, že vlastně, když si osahám hodně ztrát, paradoxně získávám….sice nejdřív propady, protože jsem tomu nerozuměla a naskakovala jsem na „většinové smýšlení o dobrém životě“

Teď z dnešního pocitu a úplně jiného vnímání, cítím díky „ztrátám“ svou sílu nacházet dobro, tam, kde by většina viděla smutek, těžkost, opuštěnost….

Od mládí jsem byla bojovnice, dělala jsem matku své matce, spousta nevlastních sourozenců, se kterými jsem tenkrát neměla kontakt, jediný brácha, který mi byl blízko, zmizel v drogovém světě, máma v alkoholovém, táta to zabalil úplně.

Chtěla jsem mít rodinu vlastní, ale velmi záhy přišla střídavá péče ( 4 a 8 let), kdo zažil ,ví, že je to velmi bolestivé, ale dětem zůstanou oba rodiče.

Následují eskapády s bytím v OSVČ, s nárazem ex partnera, terý místo spolupráce vyžaduje můj úplně jiný nepřirozený přístup k dětem a dává mi to náležitě sežrat. Přijdou další zaležitosti jako třeba kolektivní strach z nemoci a mě padá težce rozjeté podnikání,

konečně jsem našla mužského parťáka a po pár měsících se ukáže, že je to mlčenlivý agresor…zase jakoby „pád“…

Zažila jsem x svátků sama, umím jít sama na večeři, do kina, odjet na dovolenou, vstoupit do nové skupiny, kde nikoho neznám..

A pak tenhle rok 2022 se ve mně začal rodit „zázrak“…

Protože toho bylo už moc nepřišla „ne moc“…..přišla jasná síla říct „a dost!“…

Ne , nepřišel princ, nezačal jsem vydělávat tisíce, nemám rozjetý online byznys, nepřitahuju stovky lidí, ne…..Ale…přišlo:

Neposr….jsem se do teď, tak to jsem asi silná a schopná bytost.

Mám úžasné přátele, tak to jsem asi láskyplná bytost.

V hlavě a v těle to udělalo tiché „cvak“: Ty vole Ladi, já se o tebe můžu opřít:) (kdo o koho? přece Lada o své „bytí“)

Vždycky jsi se zvedla, i když jsi v jedné ruce držela ho…a v druhé bylo vždycky řešení a naděje.

Ne náhodou jsem v dětství dělala skoky do vody…Když je třeba, prostě „skočím“.

Díky oddělení skrze rozvod mám překrásný vztah se svými syny.

Jsme kamarádi s určitými hranicemi, občas musím být rodič

Všechny pády dávají sílu se zvednout a dělat věci s více otevřenou hlavou a i srdcem a hlavně….to nejvíc pochopení…:

Je jedno, co jsem vybudovala za hmotné statky, včetně uznání v práci, je jedno, jestli mám nebo nemám rodinu, jestli jsem ve vztahu.

Důležité je jaká jsem a jestli jsem během cesty neztratila srdce.

Tak to tedy ku…určitě ne (zbožňuju naše bodrá slova…..jsem do pr…víla ., ne?)

Takové netradiční vánoční uvažování

Howgh

Foto: skvělá Adéla Tauscherová

Manipulace a psychické týrání

…z dílny….

Dnes je nejkratší den a nejdelší noc…

Tak nějaký pořádný stíneček vytáhnu, ať se dějí zázraky

Povětšinou si myslíme, že zázrak se projevuje formou nádhery, radosti, bombastických doprovodných úkazů očím viditelných…

Zázraky se mohou dít i formou proměn uvnitř nás, jak já říkám: „přepočítáním vnitřní GPS“: proměnou smýšlení o situaci, myšlení, uvidění života z jiného úhlu, prostě „aha“, ale pořádný „aha“, uvědomění, které nemá nic společného s pouhým rozumem….

…. a to pak většinou přichází kaskáda dalších zázraků v podobě vyklidnění, bytí nad věcí, pocitu jasnosti, impulzů k dalším krokům, které vedou k dalším proměnám a zázrakům, v podobě prožitků milých pocitů uvnitř těla. Rozjasnění tváře, pocitu smyslu , síly….

Třeba, když přijmeme nějakou hodně velkou bolest, dáme ji jasné jméno a uznáme, že to fakt ku…bolí.

Vykašleme se na to, jestli to je spravedlivý, a nebo není a zahájíme z toho kroky ven…tam, kde cítíme klidné pocity a sílu…

Vezmu rovnou pořádný ořech, protože ty mají hodně vrstev a učí nás velké trpělivosti a velkorysosti a velké citlivosti k nám samotným.

Třeba jsme zažili(y) citovou manipulaci a psychické týrání a to si pak přenesli(y) do vztahů a možná i manželského vztahu. A protože to má hodně vrstev, tak jsme možná od partnera odešli(y), ale máme s ním děti a střídavou péči, takže ten démon psychického tyranismu na nás může v klidu dál a my si mylně myslíme, že když už nejsme v jedné domácnosti , že jsme to zvládli(y)

Víte že píšu jenom a pouze o tom, co so odžiju na vlastní kůži, čím si sama procházím, čím jsem si prošla….

Pokud neuznáme bolest, kterou nám citové a psychické týrání přineslo a přináší, jsme stále obětí, jsme stále v submisi (i v dalších jiných situacích), jsme stále skvělý úlovek pro predátora, který z nás bere sílu, tím, že nás jakkoli poníží, shodí, který nás může kontrolovat a přesně najde naši slabou stránku. Pokud jsme rodiči, skrze dítě to jde snadno.

Takže, pokud jste na téhle vlně: je třeba to uznat, vidět, přiznat si a říct stop.

Klidně si říct o odbornou pomoc a ne být zase obětí : „to musím zvládnout sama, sám“, „zasloužím si to, tak se s tím musím sama poprat“…tak tohle je ten bludnej kruh.. ..z toho ven

Emoce ven, pocity ven…..sdílet….

Přikládám desatero manipulátora:

1.) vyvolává pocity viny a závislosti

2.) své chyby nepřizná, ale obviňuje druhé

3.) vše kritizuje, všechno podle něj děláte špatně

4.) vydírá, vyhrožuje, ponižuje a ohání se morálkou

5.) komunikuje nepřímo, překrucuje skutečnost

6.) kritiku neunese, ale hodně ji rozdává

7.) je sebestředný, ze všeho nejvíc preferuje své vlastní potřeby a jde tvrdě za svými cíli

8.) mění své názory i svá rozhodnutí, ale vy to udělat nesmíte

9.) v jeho přítomnosti se cítíte nepříjemně a nesvobodně

10.) dokáže být i velmi milý, zvlášť když vás lapá do svých sítí a nebo před jinými – tehdy říká přesně to, co chcete slyšet, nebo, co se hodí říct

Takže, konec temným dnům. Ať se dějí zázraky a srdce je osvobozeno