Jsem dobrá máma?

Z hlubin….

Včera jsem se dívala na francouzský film Zbrusu nový zákon. Je to o zákoutích lidské opravdovosti. Záměrně je lidem skrze mobil sdělený čas jejich úmrtí a mobilní telefon nekompromisně odpočítává vteřiny Života.

Dělám to často, ale včera jsem se hodně ponořila, abych si opravdu procítila ten pocit, kdyby mi na telefonu běžel můj čas, který by říkal třeba: 5 dnů…co bych opravdu chtěla v tom zbývajícím čase (on vlastně běží) dělat, jak jej prožívat?

Opravdu by mě děsila současná ekonomická situace, že se zdražuje, opravdu bych se zabývala tím, co mě na druhých rozčiluje, opravdu by mě mrzelo, že nemám vlastní zahrádku, po které toužím, opravdu bych nutně musela svým dětem ukazovat svět a cestovat s nimi, opravdu by mě vadilo, že mám celulitidu a nedokonalou postavu?….

Co bych tedy opravdu chtěla každou minutu svého života cítit?…Tak určitě bych chtěla z hloubi svého těla, duše, srdce..CÍTIT…vnímat naplno všechno, co mě obklopuje v nejbližším okolí, kdo mě obklopuje v nejbližším okolí, vnímat úplně na plný kule všechno, co můžu .Rozhodně bych nechtěla řešit, co všechno ještě chci udělat, vidět, kam jet, co zařídit…Rozhodně bych si nepsala žádný „list přání“, který by mě jenom odváděl od plujících mraků, které už pak jako Lada nikdy neuvidím, od vůní borovic za mými okny, od hlubokých pohledů do očí lidí, které potkám, od barev, které mě obklopují, od zázraku funkcí mého těla, od kochání se spícím obličejem mých dospívajících dětí, od prostoru místa, kde bydlím, který nese stopy toho jaká jsem, od hudby, kterou miluju, od rozličné denní doby, která s sebou nese tak odlišnou atmosféru, od hmatových požitků, od možnosti být naprosto ponořená v pohlazení našeho králíka, obejmutí od srdce k srdci svých přátel, svých synů, svého srdce.

Došlo mi, že jestli se mi podaří předat svým dětem „radost z každodenních maličkostí, předat jim radost z vlastního tepu srdce, údivu nad vycházejícím sluncem za bytovkou, dokonalost ranní rosy na poli před domem, předat jim jak nádherný je srdečný lidský dotek…“…tak jsem ta nejlepší máma na světě…a já cítím, že JSEM…..protože díky letům předešlým já opravdu cítím, vnímám.

Teď právě mě obklopuje vůně pečených paprik v troubě, hladí mě do uší Marvin Gaye, pod mými prsty se jemně stlačují klávesnice noťasu, pečuje o mě měkký polštářek pod zadkem , hladí mě jemný vánek pootevřeného okna a právě mi cinkla zpráva od mých synků. Posílají západ slunce z Chorvatska…..tomuhle se říká „synchronicita“ a zázraky…Potvrzení, že JSEM a mimo jiné skvělý rodič a zdravím všechny další báječné rodiče

Foto: jedinečná Adéla Tauscherová

Rozvod

Z mé dílny života…

Je to osm let, a tak si dovolím říct, že už mám určitý odstup…

Všude se píše o tom, že rozchod, rozvod, je vždy pro nás plus.

Naprostý souhlas.

Určitě je to taková procházka po Kneippově chodníčku

Chvíli chlad, chvíli horko, našlapujete opatrně a kamínek občas zabolí. Ale teda, prokrvení na úrovni myšlení, srdce, sexuality i sebevědomí, se teda koná

Za mě, doporučuji, vůbec do žádného dalšího vztahu nespěchat.

Naučit se surfovat na vlnách propadů, smutku, naděje, strachu….Pomalu, ale jistě pochopit jak si poradit s pocitem oběti, chudinky a opuštěnosti.

Jedinečná příležitost zrušit pitomý pocity studu a neadekvátnosti, když jdete samy(i) do kina, na koncert, na večeři, na dovolenu….Kolikrát si na takových akcích všimnete, že je tam někdo sám a když ano, jak dlouho ho zkoumáte?, jak moc o něm přemýšlíte? kolik vaší pozornosti zaujme?

Takže je trochu nabubřelý si myslet, že mě každý zaznamená jako filmovou hvězdu :):) a zaujmu pozornost, které se tak bojíme

Naučíme si vyplnit svůj čas, umíme být s přáteli, ale i bez nich a je to stejně naplňující a to je křídla dávající.

Vaše bydlení začne hodně vypovídat o vás samotných, barvy, ozdoby, atmosféra, která se vlní obydlím .

V případě, že v tom byly i děti, to má, kromě nevýhod a určité bolesti, taky svá velká pozitiva. Vaše děti mohou jasně cítit jaká jste, kdo jste. Nepřizpůsobujete se partnerovi, neděláte nic, aby byl ten druhý spokojený, anebo abyste nevyvolala „dusno“

Děti jasně vnímají jak řešíte náročné situace, jak se vypořádáváte se smutkem, s bytím bez partnera, s financemi. Podle mě, v nich tak sázíme semínka sebedůvěry, že vztahové nedokonalosti, se dají zvládnout a prostě se to občas stává, důležité je se z toho nepo…. a neutíkat …..projít si tím…Další skvělý aspekt. Děti mohou vnímat, že je to proces, vidí vás jak se proměňujete, že život neztrácí na kráse.

Tím, že sílíte v samotě, tím předáváte sílu i svým potomkům.

Teď už chápu, proč jsme to začala psát. Je totiž období astrologického Lva.

„Jak lvové bijem o mříže…“

A že my maminky umíme být Lvice, když jde o naše děti. Po rozchodu jsme Lvice bíjící se za své vnitřní zranění. Nacházíme další jiné smečky a věřte mi, najednou zjistíte kolik úžasných lidí kolem sebe máte, když vystoupíte z arogance „já to zvládnu sama“. Ano i ne…Není třeba mít intimního partnera, je třeba mít otevřené srdce..

Tenhle životní prožitek, vás tam definitivně zavede.

Howgh

(Prosím, není třeba vašeho partnera kvůli tomu teď opouštět :))

Každý vnímáme svět jinak

Z mé dílny života….

Docela často jsem musela poslouchat: „ty se ve všem (jako životě ,situacích a pocitech) moc nimráš, příliš analyzuješ, moc to prožíváš, moc to rozebíráš…“

Nemohla jsem, ale jinak, potřebovala jsem pochopit ten vnitřní logaritmus, který mě vedl do určitého prožívání nepříjemných situací, vedl mě k výběru partnerů, přátel, na různá místa po světě. Chtěla jsme pochopit, uchopit, porozumět tomu něčemu uvnitř mě, co mě vede životem.

Moji milí, a modří zase vědí, jak já jsem dnes sama sobě vděčná, že jsem pořád šla a šla a bořila se a pak se vždycky vynořila o kousek ,jak to nazvat, „víc svá“. Pomalu jsem některé své reakce začala chápat, začala jsem vnímat, kdy jednám ze zranění a kdy vnímám situaci jaká opravdu je, o „co tady teda jde“. Ten ponor bylo jako sbírání svých ztracených buněk, kdesi ve změti událostí, v tom, co mi říkali druzí, co většina považuje za dobré a co za špatné, sbírala jsme své části ,které zmizely ve přizpůsobení se, potlačení sama sebe…

Přeučili mě i z leváka na praváka, abych úplně ztratila mapu.

Pomalu ji skládám….Začínám vnímat kam patřím a kam ne, jaké jsou moje přednosti a jaké slabosti…A tak ,moji milí, mé cestování do hloubek je moje vášeň pro život, je to moje detektivní schopnost pracovat s neuchopitelným a skládat z toho mapy, které jsou pak najednou uchopitelné..

Působím roztržitě, vypadá to, že hodně zapomínám, neumím být systematická…Ale já pracuji prostě jinak…..a každý tak trochu pracujeme jinak, každý máme jiné turistické značení, každý máme jiné specifické dovednosti.

Já třeba cítím neviditelné, čtu v emocích a pocitech…Baví mě je dávat do pohybu…

A taky si ze sebe dělat legraci. Není nad lidský smích. To jsem ale dřív nemohla, protože jsem se hlavně chtěla přizpůsobit, dělat jakože jsem „normální“, že zapadám mezi většinu, aby se nepoznalo, že mi něco nejde….To ale zabere strašně síly, je v tom přetvářka, neupřímnost a od uvolnění hodně daleko…

Moje pády do hloubek nesou své ovoce, stálo to za to…Umím se dnes smát velmi často, rychle nacházím způsob jak vidět situace výhodně pro mě, umím to přenést i k druhým, zkrátka číst ty dobré vzkazy

Takže….Uvolněte se, prosím…

Přijďte někdy „ladit“ a nebo si najděte svůj způsob jak se dostat k tomu jací opravdu jste

Chyba versus odvaha ke zkušenosti

Chyba…“zase jsi udělala chybu“, „ty tomu nerozumíš?“,,, ty si to zase nepamatuješ?“, „prosím tě dávej si na to už pozor“, „zase jsem to musel(a) po tobě předělávat“, „víš, co radši to nechej na mě….

No a máme zaděláno na syndrom: „hlavně neudělat chybu“… a tak ….je pořád děláme

Tak…a teď na to posvítím svým modrým světlem, co jsem ho už konečně našla, neviděla jsem ho, protože jsem byla ponořená do nedělání chyb, zapojování mozku a být normální

Chyby neexistují, je to impulz…..impulz jak se třeba zpomalit, ztišit, být víc kreativní, zapojit víc spolupráce, odpočinek, jak více lidsky komunikovat, jak být tolerantnější, respektující, jak víc přijímat odlišnosti, jak umět odpouštět, být flexibilní, umět reagovat na vzniklé situace….

Udělat „chybu“ nemůžete pokud ji nedáte sílu sebedestrukce.

V mém smyslu chápání je to odvaha prožívat nečekané zkušenosti, osahat si iluzi, že mám vše pod kontrolou, přijmout iluzi, že život být neomylný přináší jistotu…

Omyly a chyby jsou přítelem, který nás drží v bdělosti, ostražitosti, duchapřítomnosti…

Neustále se těmto zkušenostem vyhýbat, znamená držet tlukot srdce na té nejnižší tepové frekvenci, je to jako jezdit na dětském dopravním hřišti a myslet si, že to valím po Praze…

Shrnu to: chybovat znamená mít odvahu zažívat nové zkušenosti a více komunikovat

My modří jsme v tom dobří

Zobrazit přehledy a reklamy

Propagovat příspěvek

To se mi líbí

Okomentovat

Sdílet