Uklízím, zbožňuju vyhazovat věci, které už nepoužívám. Když mě to popadne, bývám i „nebezpečná“, abych si nevyhodila věci, které budu jednou potřebovat..Ha haaa, opravdu je budu potřebovat?Nejtěžší je vyhodit přežité vzpomínky, které vyvolávají nemilé pocity. Takový hloupý zvyk se k nim vracet..Ale,buďme k sobě laskaví, vždycky přijde ten osvobozující pocit : “ a dost!“Dneska jsem trochu mazala i fotky. A našla jednu z dovolené s klukama před sedmi lety. První dovolená bez manžela, v rozvedeném stavu a přidávám druhou fotku po sedmi letech. Tak jsem si uklidila šuplíky v sobě. A zjistila, kolik čerstvosti a jaké krásné naplnění přišlo během toho času. Vykrystalizovalo moje profesní zaměření, které už se bude jenom ladit, ale je jasné, že zůstanu na „vlastní noze“, umím se o sebe a o děti postarat, kluci neztratili ani mamku, ani taťku (střídavá péče) a neztratili jasný kontakt s mužským a ženským principem. Já ten ženský dost potlačovala, neb, to už jsem několikrát psala, jsem se přizpůsoboval,aby bylo všechno dobře a já nikoho nezatěžovala.Vlastně jsem styděla za to jaká jsem.Dnes můžu mít svůj holčičí byt, pálit si svíčky, mít kytičky a kluky „ňuňat“, dávat jim hranice po svém, být liberální a demokratická, jak potřebuji a moje srdce hlásá. Paradoxně mi rozvod pomohl stát se pomalu,ale jistě tím kým v podstatě jsem. Velmi láskyplná svobodná, hodně proměnlivá žena. Samota byla nutná, abych se u sebe konečně cítila doma, abych si nastavila hranice, neb teď cítím, kdy jsou překračované, protože já jsem si je překračovala.Abych jednou neměla vztah, protože mám strach z opuštění a samoty. Abych měla vztah, protože jsem tak naplněná sama sebou, že mám uvnitř „přebytek“ a moc ráda to všechno posdílím. Kluci mají svého tátu i mámu, dva jiné přístupy k životu a mohou si v sobě poladit, co je třeba. Těch sedm let bylo opravdu pohádkově léčivých.Nenabádám tím k rozvodu. Bože, to ne. Záměrem je ukázat, že opravdu všechno v sobě skrývá diamant. Já mám zkušenost s touhle cestou….Čtěte mezi řádky a dovolte si cítit, že jste „to dokázali“

Na mě záleží…manipulace a lež

Mým největším stínem, jak se tomu říká, nebo prostě bolem, je „strach z odmítnutí, vyčlenění“Takže jsem se naučila být „hráč“, divadelník, co umí velmi dobře nacítit, co je právě třeba, abych byla přijatelná pro většinu, a nebo jednotlivcem. Jenomže mám v sobě taky silnou přirozenost, alias sílu, která „ví“, že právě skrze tohle zatmění srdce, se mám naučit být zcela čitelná, autentická, upřímná, otevřená, odvážná v uvidění všeho, co je molu součástí včetně nesouhlasu s něčím, někým, být naštvaná, být chladná, ostrá jako břitva.Když totiž tyhle své stránky nepřijímám, ony rostou v pocit nepřijetí a způsobují mi v těle pocit opuštění a odmítnutí, samoty, izolace. Jenomže jsem to já kdo to sám sobě dělá. Jsem to já, kdo si ty pocity tímhle odmítavým způsobem vytváří.Občas mě , zcela hodnou holčičku, označovali za vzdorovitou. Vůbec jsem to dřív nechápala. Já? Vždyť dělám všechno, co očekáváte. Jenomže moje přirozenost podprahově vysílala nesouhlas, cítila, že to,co dělám, říkám, chovám se, je vlastně znásilňování sama sebe, absolutní potlačení se. A tak jsem byla, a občas ještě jsem, pro okolí matoucí. Andělská tvář s mírným smutkem ve tváři, ale současně vysílající i určitou sílu odporu a vzdoru.Stává se to pokaždé, když nejsem takzvaně věrná sama sobě. Věrnost sama sobě pro mě znamená, že přesně vím, co v danou chvíli cítím, že zcela cítím a projevuju svou naladěnost úplně jasně, neskrývám jeden pocit za matoucím výrazem tváře pocitem jiným. Příklad, člověk stojící přede mnou mě naštval, bolí mě to a já s milým úsměvem říkám, „to nevadí, nemyslel(a) jsi to tak, to je dobrý, já se s tím vyrovnám“. Ve skutečnosti bych měla se zcela otevřeným tělem, srdcem a myslí, prostě říct: „dotklo se mě to“. A amen…Ne , abych samaritánsky drouhou stranu obhajovala a situaci ji ulehčovala, jenom aby se necítil(a) špatně……a já? ……kde jsem v tu chvíli já? Je vám jasné, co dříve nebo později nastane: v naprosto nevhodnou chvíli vyhřezne pocit, že jsem „zase sama, opuštěná“ a do života si budu přitahovat stejné hráče jako jsem já, především, sama se sebou a manipulátory, protože i já sama sebe manipuluji do chování, které není pravda, jenom, abych dosáhla…čeho vlastně?..Z dnešního úhlu pohledu, mnohem zralejšího člověka…abych udržela při životě lež a nepravdu.Jak už jsem jednou psala: Ráda si zametám před svým prahem, neboť jsem si velmi dobře vědomá toho, že jsem malá kapka obrovsky silného oceánu.Na mě tedy záleží….