Vnitřní lži a pravdy

Ráda si v první řadě zametám před svým prahem.Než něco udělám, řeknu, napíšu, ptám se na svůj záměr. Ptám se sama sebe , proč?Z jakého důvodu, co mě k tomu vede. Z jakého místa pocitu sdílím, co vlastně potřebuji vyjádřit.Nejsem fanatický fanda horoskopů, ale tohle prostě sedí. Jsem Vodnář. Všude čtu, že charakteristikou Vodnáře je hledání pravdy. Mé heslo opravdu je: pravda a láska zvítězí. Samozřejmě to, ale platí pro můj vnitřní život.Pro mé životní situace a skrze ně pak vnímání toho světa venku. Dnes mě k napsání blogu tedy vede moje niterné vidění vlastních lží a pravdy. Budu konkrétní a vezmu svou kůži na trh.Své vnitřní lži, které nám říká hlava a následně z nich máme pocity. Ze lživých myšlenek máme nejčastěji pocit strachu, viny, studu, zrady, selhání, nespravedlnosti, odmítnutí. A tak máme v různých fázích života sílu odkrýt kousek nějaké lži. Někdy větší, někdy menší. Život nás má rád a předloží pouze sousta v tu chvíli stravitelná.A tak….Vezmu malinkatý výsek, např.: jako dítě jsem odpozorovala , že za mým otcem lidé chodí, protože je to pan akademický malíř. I já měla tendenci svým spolužákům chvástavě říkat, že mám tátu akademického malíře. Stoupala tak moje hodnota (zdánlivě a pouze pro mne). Byla jsem dcera akademického malíře. Měla jsem hodnotu skrze důležitost někoho jiného. Moje maminka byla překrásná fotomodelka, a tak jsem byla dcerou nádherné ženy. V hlavě se mi z těchto dvou indicií udělalo rovnítko. Moje hodnota je „být někdo“, mít titul a být krásná.Lež jako věž. Ale to vím, až dnesA protože mi k tomu moji rodiče ještě ukázali, že ale oni se hodnotní vůbec necítí a odpojovali svá těla a srdce skrze alkohol a sexualitu (budiž jim odpuštěno), rostla jsem s vnitřním chaosem. Hodnotná budu s titulem a když budu krásná,ale současně mě to povede ke smutku, nešťastnosti a závislostem.Cink! Staniž se! Náš vnitřní svět přesvědčení a pravd, nám posléze tvoří ten vnější.Pokud nám přijde ten dar a odvaha „uvidět tu lež jako věž“, pak přichází Detox. Obrovský pocit smutku, zrady, nesmyslnosti. Potoky slz…ale….měkneme…a měkneme…srdce začíná tlouct silněji. Náš život nás začíná sytit zevnitř. (Trochu jsem to samozřejmě zkrátila ,ale menu na jídelničku je opravdu každým rokem a měsícem pestřejší a pestřejší, o tom jindy)Odvaha mě vede k mé vnitřní pravdě uvidět svou hodnotu v autentičnosti, v proměnlivosti, v citlivosti.Odvaha z odkrývaných vlastních lží mě vede k nezávislosti na vnějších autoritách, k zodpovědnosti za svůj život a zdraví. Odvaha se sama sebe ptát, z jakého důvodu to děláš? Ze strachu, z programu: schovám se za druhé (za maminku, za tatínka, za pana učitele: „to on, to ona, to oni“)? Nebo jsi k sobě opravdová a cítíš to tak ze srdce?Z jakých pocitů to děláš? Ze vzteku, z nasranosti, z pomsty, a nebo „stojíš za svou pravdou?“Já mám pravdu v srdci, cítím ji a ta mě vede….“Srdcaři všech zemí spojte se „

Vyladění mysli a pocitů v těle

Vyrůstala jsem bez doteku, ve změti dospělých, kde těžko říct, kdo byl vlastně kdo 🙂

Dnes se převážně živým dotekem.

Vedla mě k tomu touha plout na zaoceánské lodi. Chtěla jsem za oknem pozorovat skákající delfíny a houpat se na vlnách, vidět kolem rozprostřené moře nebo oceán, vnímat tu hloubku i šířku současně.

Sen se mi splnil. Opravdu jsem uskutečnila vše potřebné k vyplutí na Atlantský oceán na zaoceánské lodi s příznačným jménem Inspiration 🙂

Jestli čtete mé blogy častěji, tušíte, že romantika s delfíny se ve finále nekonala J, ale tolik životních lekcí…čerpám z nich dodnes, koneckonců jako ze všech lekcí na mých cestách po světě i životem 🙂

Rozhodně se mi začaly otevírat nánosy lživých přesvědčení o mně, o mém životě. Začalo se oddělovat ,co jsem já a co mí rodiče. Naše chování totiž, dokud si to nezačneme uvědomovat, je dost často pouhé kopírování chování našich rodičů. A to i v případě, že děláme pravý opak. Jsou to dvě strany téže mince.

Loď byla ztělesním závislostí. Hodně zaměstnanců byli alkoholici včetně kapitánů. Sexualita vládla všemi vztahy. Závislost na „mamince a tatínkovi“. Na lodi totiž neřešíte kromě odpracování si svých hodin (těch je teda požehnaně) nic dalšího. Kajutu vám uklízí, jídlo je v jídelně stále, zábava na různých místech lodě, snad ve všech časech. Nikam na úřady se nechodí. Zdravotní péče také nonstop k dispozici. Peníze dostáváte pravidelně. Kdy máte z lodi vystoupit vám řeknou a kdy nastoupit také (kolikrát jsme přemýšlela, co by se stalo, kdybych loď nechal odjet).

„Kamaráda nebo kamarádku“ skrze tělo a sexualitu najdete velmi snadno.  Patřila jsem do sorty zaměstnanců, kteří trávili většinu času ve tmě, v umělém světle. Kajuty bez oken, jídelna bez oken, masérská dílna bez oken.

Příď mě zachraňovala: vítr, oceán, světlo. Nicméně většinu času jsem se, zase symbolicky, pohybovala ve tmě.

A tak mohu popisovat podprahové energie, které lodí vládly.

Tělem jsem mohla zaplatit i za okna v kajutě. Kdybych přistoupila na běžný „obchod“, mohla jsem spávat v kapitánské kajutě s okny.

Vůbec si nemyslím, že tyhle závislosti jsou pouze záležitostí  práce na lodi. Od té doby to vnímám všude kolem sebe. A dokonce se mi stejný „bartr“ s tělem odehrával i v manželství. Beru si za to, ale, plnou zodpovědnost.

Vyrůstala jsem v tom. Má lživá vnitřní přesvědčení a pravdy  mě k tomu vedly. Přece, aby byl doma klid, plnit si své manželské povinnosti. Aby měl muž dobrou náladu, aby měl chuť spolupracovat. A žena přece vaří, uklízí a je k dispozici. Nevážila jsem si sama sebe.

Neměla jsem žádnou  opravdovou hodnotu pro samu sebe. Jenom ty falešné a lživé. A tak to dnes vidím jako pochopitelné následky a důsledky, které jsou moji tvorbou.

Úplně odpojená od těla, pocity a emoce mě měly ve své moci totálně. Když totiž není vyladěné tělo s myšlenkami a pocity, vzniká z člověka náhodná zmítající se střela. Bang bong. Vlevo vpravo. Nahoru, dolů. Záleží jakou rozbušku, s jak silnou třaskavinou,  jsme v dětsví vyfasovaly. Já velmi silnou trhavinuJ (a děkuji, rozsekává tu tvrdou krustu kolem srdce velmi spolehlivě :))

Nárazy byl tak silné, že se mi muselo občas „rozsvítit“. Život mě opravdu miluje.

Z dnešního místa cítění života,Vám musím říct, že tahle všechna rozklíčování a uvědomění, co je moje pravda a co pravda těch druhých (včetně rodičů), tenhle návrat do těla a disciplinované láskyplné ladění mého vnitřního prostoru, sakra stojí za to.

Narůstají křídla, víc se směju, protože vnímám absurdity, které žijeme a věříme jim. Úsměv je něžný a chápavý. Cítím, co je za těmi falešnými přesvědčeními. Většina z nich byla i má.

Uvědomění a přijetí smutků a „chyb“, nás děla velkorysými, podpůrnými, rozdávajícími naději a dává nám schopnost vidět diamanty i v hovnech 🙂 To je asi to nejvíc.

Tak, jaké přesvědčení tady a teď, vlastně není vaše?

Lakmusovým papírkem je pocit: to, co vás tíží, skličuje, vyvolává ve vás strach a pochybnosti…tahle myšlenka způsobující určitý nekomfortní pocit, stojí za prozkoumání. Dokud se nevyladí do pocitu úlevy, pořád není vaše.

Přijďte se někdy vyladit do mé dílny. Budete koukat jak to krásně upravíme skoro do feng šuej vnitřního prostoru 🙂

Tvoření

Občas se mě někdo zeptá: „kde ses to naučila? “ (Myšleno masáže) Odpověď zní: Můj život a zkušenosti mého života, neustálé vylaďování mých pocitů v těle, mě to naučily. Některé životní prožitky mě trhaly na kusy, uváděly v hluboké beznaděje, ztráty ve smysl života. A tak jsem ladila a ladila ( a ladím a ladím) a měnila (a měním) své prožitky proměnou myšlenek a skrze ně propouštěla ( a propouštím) tíživé pocity a emoce. Věnovala (a věnuji) se své psýché i tělu.Dnes mi srdce bije velmi silně. Citlivě vnímám, vždy jsem s každou osobou plně přítomná, protože jsem u sebe přítomná. Jsem neustále „doma““, ve svém těle, pocitech i mysli. Sedí spolu neustále “ u stolu“: Láska, Důvěra a Život. Amen

Proměna ženy skrze uvolnění rodové zátěže

Naše babičky, prababičky, praprababičky….Musely hlavně přežít. Většina z nich si prošla pocity ponížení, bezmoci, velkých bolestí ze ztrát těch nejbližších. Smrt dítěte, odvod do války, znásilnění…Však to známe z filmů, ale…také to některé z nás bytostně cítí jakoby to prožily, samy na sobě. Skrze genetický otisk v těle.Některé otisky jsou velmi opravdu velmi silné a tyto pocity pravděpodobně silně žila, žije i vaše maminka. Projevují se jako „ne sebe hodnota“. Jako pocity provinění a neustále se jakoby za něco omlouváme, že nejsme dost. A tak to dokazujeme prací, že toho hodně opravdu hodně zvládneme, jsme neustále po ruce, pečujeme, ošetřujeme, uklízíme, zakládáme firmy, vedeme velké týmy, studujeme…Neustále nás něco jakoby nutí se „ospravedlňovat“, dokazovat, že mám hodnotu…

Genetický otisk. Naše předkyně neměly prostor řešit svá velká emoční zranění. Šlo většinou o život. Některé naše maminky si třeba zvolily takové partnery a podmínky, že jim šlo také o život. Výsledek stejný: nebyl prostor a čas na prožití svých bolestí, smutků, které nás trhají na kusy( „modří vědí) a my tak nemohly dostat moudrost jak s těžkými emocemi naložit. Jak zpracovat všudypřítomné pocity viny, které často přerůstají ve stud za to jaká jsem. Nemusí to logicky vůbec dávat smysl. Krásná žena, vystudovala několik škol a stejně uvnitř trpí nepochopitelným pocitem nedostatečnosti.

Genetický otisk. Nezpracované těžké bolesti. Cesta ven je skrze uznání této bolesti, přestat „léčit“ zatěžující emoce přebitím aktivitou tam venku. Přestat zneužívat mužskou esenci k výkonu, ale uvědomit si, že mužská esence v nás není „výkon a tvrdá práce“, ale „čin“ důvěry v ženskou Lásku. Když uvolníme emoční nálož navrácením našim předkyním , z důvěry , že si s nimi silou své Lásky poradí, můžeme se pak uvolnit do pocitu, že jsme pro samu sebe příjemným „naplněním“ a uvolnit se (mužský čin) do důvěry ve svou ženskou Lásku.

Uznáním těchto bolestí přestávám od sebe unikat do chaotického vyplňování dne aktivitami. Začnu se uvolňovat, začnu důvěřovat. Můj vnitřní svět propojí Nasycení Láskou a Důvěru v Lásku.Je to nelehký proces, který vyžaduje zastavení, uvědomění , uznání hlubokých těžkých emocí , ženskou pospolitost.Uctěme bolest, kterou musely prožívat ženy historie a naučme se pracovat se svými emocemi.Toto téma bude rozhodně mým tématem na „Ladění“ tento čtvrtek. Hluboký dušičkový čas