Vyladění vnitřní krutosti

Tak něco zase z autentického prožívání….

Zjistila jsem,  že jsem dlouho žila ve svém vlastním „nouzovém nastavení“, které se nyní aktivuje

Můj původní impuls něco napsat byl: že jsme se ráno rozbrečela, že nemám řád,  s klukama snídáme a obědváme současně, ten velikej pořádek doma jsem ještě nezačala dělat..stále jsem nevymyslela jinou výdělečnou činnost..úplně jsme se rozsekala….naštěstí se nestydím plakat kamarádkám…no  a tohle jsem někomu z vás měla sdělit….

Působím jakože nemám ráda řád a disciplínu a strukturu…jenomže opak je pravdou, si teď musím přiznat..(tohle „nouzový“ období totiž přináší pocity, ve kterých se cítíme „nuzně“, neboli, kde na sebe tlačíme, nebo,co si nedopřejeme, kde nejsme vyladění)….

Já si jako dítě, které vyrůstalo v naprostém chaosu, změti lidí, událostí, alkoholového veselí, večírků…u sebe uvnitř nastavila neskutečný „bič“ struktury a řádu…Jako důkaz, třeba: v 10-ti letech jsem se sama přihlásila  do kroužku skoků do vody. Je nutné vědět, že jsem měla paniku z vody….Takový přísný trenér, řekl : „vylez“ na trojku a skoč“ (to je prkno vysoké 3m)…konečně mi nědo dal „jasný“ příkaz, nehodlala  jsem selhávat (jako ti dospělí,  se kterými jsem vyrůstala  a totálně je jako dítě nedítě odsoudila), nehodlala jsem cítit svou slabost…A tak jsem dobrovolně chodila na tréninky 4x týdně , i v neděli místo studia Kamarád…Mí dospělí o tom asi ani nevěděli…sama se zabalila, sedla na tramvaj a valila směr Podolí…mockrát jsem se tréninku děsně bála…

Tenhle příběh je velmi symbolický k tomu, co jsem si v sobě uvnitř nastavila: tvrdá disciplína i za cenu toho, že cítím, že  mám strach, že nechci, že mě to vlastně netěší…radost?Ta k tomu nepatřila..tvrdej výcvik u sebe uvnitř…No, jenomže vzrůstal vnitřní tlak, takový rebel, protože tahle krutá dětská část mi nedovolovala „být jen tak“, těšit se s kamarády, dělat hlouposti, zamilovávat se do kluků, tlachat holčičí věci, jezdit na tábory a hrát hry….

Postupem času jsem se vážně úplně rozpůlila: vnitřní přísný řád versus “ se na to můžu vy…“ Ladím to dodnes. A teď v nouzovém režimu, vyjeli oba ve svém sváru naplno.

Naštěstí mám ještě další Ladu a ta je velmi citlivá..Ta tenkrát řekla i skokům do vody “ dost“ , přestaň se trápit (výsledky jsem měla, ale ten strach, který jsem musela překonávat byl nadlidský, nebylo to prostě pro mě). Tahle moje citlivá část mě už několikrát zachránila život.

V Africe, kdy taky řekla „dost“ a odvezla mě domů, v Americe, kdy se postavila necitlivé japonské „housmum“, na lodi v Oceánii, když před totálním psychickým zkolabováním taky řekla „dost“…

Moje kruté vnitřní disciplinované dítě mě umí dostat vážně do úzkých v kritických situacích.

Můj vnitřní rebel přináší částečné osvobození

Moje velmi citlivá část řešení….

Proč to píšu.

Ve středu úplněk ve Vahách, je třeba vyvážit své vnitřní části, zjistit, co nám chtějí sdělit.

Moje kruté vnitřní dítě, chce od mé dospělé citllivé části, uklidnění a ujištění, že není třeba na sebe vyvíjet tlak, že může chodit do lesa, sbírat filaky na sirup, pouštět si nahlas hudbu, mít dlouhé telefonáty s kamarádkami, chodit v pyžamu celý den…že nemusí podávat výkon. Citlivá část říká: „Nejdůlěžitější teď je,  hledat radost a uvolnění“.. a moje disciplína si jde v klidu uvařit a nekouká na hodiny.

Vnitřní rebel mi pomáhá nebýt ovce, číst různé názory, hledat si různá prohlášení ,  čísla…

Moje citlivá část, rebel  a  dětská radost jsou náherná rodina….

Vůbec jsem tohle nechtěla psát…ale zřejmě jsme měla…je čas se uvnitř vyladit…