Matrix, mnohovrstevná realita
Mám potřebu sdílet…tenhle „Matrix“, co se teď děje je opravdu neuvěřitelný.
Je to vlnění strachu, obav, nejistoty, které, když se nám daří „přepočítávat“ , přináší takovou úlevu.
Dnes dopoledne jsem se rozbrečela neskutečným vděkem, dojetím, úžasem, uvědoměním..
Kdo mě zná, ví, že tady sladce netlachám…
Najednou mě zaplavila vlna péče jiných lidí o mě…sice jsem doma úplně sama (ale klučíci už brzy dorazí), ale vlastně na určité úrovni vnímání jsem zabalená v péči jiných lidí, kteří nejsou se mnou fyzicky. Někdo si předplatil masáž, dostávám víno, marmeládu, květiny, milá slova…
Abych to ucítila jako opravdovou psychickou podporu a vnímala bezpečí v téhle situaci, bylo třeba pustit urputné myšlenky nato, odkud by zájem měl logicky přijít, opustit myšlenky, že se to všechno potáhne, jaké to má dopady….jenom nechat k sobě ten pocit „péče a bezpečí“, který se vlní v „Matrixu určité reality“
Jo, asi je ze mě částečný blázen, který vnímám realitu jinak, ale je to osvobozující;)
Jenom se nadechnout reality, která vysílá podporu, oporu, spojení, spojení, propojení, lásku k životu….nesmírně mě dojímá podpora lidí, kteří mě ani skoro neznají, podpora státu, který mě taky nezná…je to „jenom “ určitá REALITA – MATRIX, do kterého mi bylo dovoleno se nacítit. Boží…nemám slov..vysílám k Vám
Vnitřní síla je částí naší fyzické imunity
Fyziologická fakta současné situace versus vnitřní citový svět. Viditelné a jasně prokazatelné pod mikroskopem (buňky), jinak skryté a stejně tak….. viditelné v krizových situacích v našich životech (pocity a emoce), jinak skryté za zavřenými dveřmi domácností a našich životních masek .Nyní mikroskopy nutně rozkrývaný analyzovaný vir, který nás prokazatelně napadá, abychom zjistili „jak na něj“ a nutně rozkrývané „psychické projevy viru“ v našich každodenních životech, které prokazatelně napadají naše jistoty, přístupy, hodnoty, automatické chování, zajetý koloběh věcí…Jak moje úžasná kamarádka , bioložka vědkyně, která pracuje v laboratoři , dostávají se k ní různé analýzy a pracuje se souvislostmi kolem rozborů…mi vysvětlila:“..v úrovní první fáze onemocnění reaguje obranný systém nedostatečně a je třeba jej „vhodně“ posílit a v druhé fázi virus spouští patologickou imunitní reakci, člověka vlastně zabíjí vlastní dysfunkční imunitní buňky…“ Přirovnáno k našemu běžnému dennímu životu ?Náš každodenní život posilujeme: prací, vyděláváním peněz, partnery, aktivitami, zábavou, povinnostmi, vyplňováním volného času…vyplňováním sama sebe? vlastně čím?plnými koši jídla?velkými zážitky?zaplněným denním harmonogramem, pocitem důležitosti, že vedu lidi…kam?spokojenými fajfkami, že moje děti studují tam a tam, umí to a to a žijeme skrze jejich úspěch?nebo vztahovými životními dramaty?…skoro se nezastavit a tím nemít moc pocitů ohledně osobního vnitřního života. Je to „vhodné“ posilování?Když ne, „vir nevhodného posilování života“ se začne projevovat…přijde nutkavý tlak na životní změnu. Nekompromisní Změna k nám všem tedy dorazila…..někoho zastavila…a nebo ještě přidala: práci, děti doma, partner doma….zvětšené emoce. A přišel na řadu náš „imunitní systém“, nebo-li zjednodušeně: schopnost odpovídat na nepříznivou situaci. A dal se do pohybu náš opravdový vnitřní stav.Zviditelňuje, co žijeme a jestli je to TO, co nám podporuje „imunitní systém“,vnitřní rovnováhu, vyrovnanost, stabilitu, integritu, a nebo nás „ničí“
Někdo v téhle situaci hledá nové byznys nápady, protože vyděláváním peněz žije,u někoho se zvýšil nápor práce, protože toho má pořád „nad hlavu“, někdo cítí velký tlak ze zodpovědnosti za druhé, protože žije velikou zodpovědností,u někoho se zvedl strach, protože uvnitř se o svůj život bojí, někdo má potřebu pomáhat, protože žije skrze službu druhým, někdo hned hledá brigádu, protože si jinak přijde neužitečný, u někoho se zvedl pocit, že nechce být stále obklopen rodinou, protože …., u někoho se projevil nesouhlas s chováním někoho ve své blízkosti, protože má málo tolerance a je nespokojený sám se sebou, u někoho pesimistické prognózy, protože je pesimista, někdo začne víc pít, protože se rád odpojuje a utlumuje, někdo se najde ve výuce svých dětí, protože rád vede….prostě se krásně vybarvujeme ….a pokud je náš „imunitní systém“ dysfunkční, tedy náš vnitřní prostor je vyčerpaný, unavený, nevyživený námi samotnými, naše integrita je rozbořená…“jsme napadeni virem“, který, když dáme pod „mikroskop“ a blíže se na něj podíváme, se jmenuje: necitlivost k sobě, skoro žádná empatie, izolovanost, utlumování sebe sama odpojováním se od svých pocitů a emocí, pak je čas „se léčit“ a vrátit náš život do Rovnováhy ….každý máme ten zobáček vychýlený jinam. Za mě: já si léčím „pocit materiálního bezpečí“, i když můj účet a současný stav vypovídá o něčem jiném. Iluzi opuštěnosti, když se nemohu s ostatními stýkat…Jde hlavně o to zvýšit citovou a srdcovou imunitu a zjistit, co nám prospívá a co ne…Vyvážit rozum a cit (není to nějaký film?) Spoustu informací nám „pan vir“ přináší.
How
Autentické prožívání období „koronavirus“
Autentický „koronavirový“ příběh. Je neskutečně zajímavé jak se naše prožívání může měnit pouze na základě zaměření pozornosti na určitý aspekt situace. Stačí změnit úhel pohledu a svou situaci zase prožíváme jinak.
Konkrétně z mého života…
…Než se k nám dostala „vlna“ , jsem už měla radost, že jsem své „živnostnění“ docela rozjela, že mi dělá radost, že vím jakým směrem jdu, že zúročuji nabyté zkušenosti a pády, že nejsem tak povrchní (jak jsme občas o sobě slýchavala), neb mě život hloubkám naučil. Nějak jsem smířenější se střídavou péčí, kluci povyrostli a já si s nimi mohu otevřeně povídat o pocitech a emocích s tím spojených. Chápou i osobnostní rozdíly mezi svými rodiči a vědí, že my dva spolu žít v lásce a harmonii nezvládneme. Měla jsem pocit, že mi narostla odvaha projevit se taková jaká jsem, zdánlivě bez nohou na zemi, ale při bližším zaměření se, velmi pragmatická.
Zdánlivě vzdorovitá žena (ve skutečnosti vystrašená), která chce za každou cenu vidět a prožívat život jinak než její rodiče.
Zpět k březnu 2020…prásk!….a Lada je zpět v bodě 0. Nemůžu dělat nic z toho, co mě naplňuje, živí, dělá radost. Plavání s dětmi, cvičení se ženami, masáže, pobyty…
Jako první se ozvalo…“to bude dobrý, to přejde a brzy bude vše zpět… „..Nicméně je neuvěřitelný jak se myšlenky mění stejně rychle jako se šíří mezi nás virus…Můj zpětný rozjezd se stále o měsíce vzdaluje, můj pragmatismus a selský rozum se zapojil. Výbuchy v pláč, beznaděj, hysterie, pocit oběti.
Umím si život hodně okořenit a hořké druhy nechybí, takže děti jdou na 14 dní k tátovi, ve chvíli, kdy je vyhlášená karanténa. Zdi, náš králík a já 🙂
Nebudu dělat frajerku, že vše zvládám s ironickým úsměvem a pusou plnou vtipů na svůj účet 😉 I to, že sdílím svůj příběh, je jasný důkaz, že prahnu po pospolitosti, propojení a pocitu, že „v tom“ nejsem sama.
Jo…nechtěně jsme otěhotněli něčím novým, kdo chce i něčím jiným než koronavirem (nechci teď zlehčovat virovou situaci, budu se zaměřovat pouze na tu psychickou vnitřní stránku).
I „potrat“ může být řešení, ale já se rozhodla, že tohle „dítě“ ve svých 45 letech „donosím“.
Jak dlouho, že to těhotenství trvá? 9 měsíců? O.k….takže mám a snad i se mnou někdo další (dejte vědět;)), máme před sebou 9 měsíců trpělivého „přepočítávání trasy“ v našich životech.
A teď ten úhel pohledu. Zatím vítězí ten hodně vnitřní, který cítí, že tohle se řeší i na globální úrovni.
DOSTATEK, POSPOLITOST, PODPORA, RESPEKT, DŮVĚRA, že život má svou inteligenci a pokud jsem schopná se neoddělovat od ŽIVOTA, zvládnu to. Zvládneme to.
Co mě (cítím tak) odděluje, nás odděluje? Strach v jakékoli podobě, pocit oběti (že jsme pouze vlečeni)…myšlení je podle mě energie, která se zhmotňuje…Cítím tedy, že mým hlavním úkolem, je, ne za prvé přemýšlet jak se uživím a jak to bude za pár měsíců, ale JAK ZMĚNÍM SVÉ MYŠLENÍ NA PODPŮRNÉ A NA POCITY BEZPEČÍ. Změnit smýšlení o opuštěnosti a cítit tu obrovskou propojenost.
…a..odtud…jednat
Z jinu (ženská esence) “ těhotenství “ do akce jangu (mužská esence) „porodu“
Všem nám držím palce…potkáme se v „porodnici“ 🙂
Jo a v tomhle případě, rodí i muži:)
„Koronavirus, hlubší smyslus“
Na úvod chci napsat, že souhlasím s tím být zodpovědné, čili mýt si ruce, pokud se necítíme dobře být v karanténě, necestovat…
Dále chci pak psát o hlubším smyslu
Pojďme si slovo Koronavirus trochu rozebrat:
korona, koróna
Význam:
• věnec, koruna
• vnější vrstva sluneční atmosféry
• druh elektrického výboje vznikající v okolí silně zakřivených vodičů
• (knižně) kruh, družina
(zdroj: slovník cizích slov)
Za mě: podstatou této situace je: najít v sobě dostatek odvahy, lásky, naděje, důvěry a vytvořit „družinu“. A díky této „družině“, společenství, prosvítit strach, který kolem toho vznikáJ
Udělala jsem i numerologický rozbor, každé písmeno vibruje pod nějakým číslem, vzala jsme chaldejsko-hebrejskou kabalu podle Lindy Goodman:
KORONAVIRUS dává dohromady 42, 4plus 2= 6
A pojďme se podívat na podstatu čísla 6
Jednak koresponduje s ženskou planetou Venuše (se znameními Býka a Vah…téma matérie versus spirit, mezilidské vztahy versus osobní zájem)
Dál budu psát o čísle 6 z pozice vnímání světa jako vibrujících atomů, jako o shluku buněk, které nesou informace a energii. Nesou informace všeho, co se na Zemi událo, informace našich předků…víceméně DNA informace…genetika a fyzika…
Chápu, že vše má svou „DNA“ i čísla a jména…všechno…neb „my jsme všechno“
Číslo 6 pokud není „prosvícené“, tedy nevibruje s láskou, ještě pozemštějšími slovy: Pokud se potenciál čísla 6 vůbec nevyužívá a tupě se pouze přijímá, pak co nám přináší?..nese v sobě závislost, agresivitu, zbabělost, opatrnost, autoritářství…nosí v sobě velmi nízké sebevědomí.
ČILI koronavirus nám má pomoci tohle v sobě „přepočítat“ J
Na : víru, odvahu a důvěru
Většinou máme se strachem tendenci si své strachy projektovat do druhých a o to tu běží…KORONAVIRUS JE NAŠE KOLEKTIVNÍ PROJEKCE STRACHU.
Vše bereme jako PO VINNOST, na hlubší úrovni je téma VINA a dělání všeho bez ducha jako povinnosti, bez vlastní zodpovědnosti a iniciativy.Bezduché následování….a naprostá nutnost vyhýbat se chybám…pak chceme jistotu, pak jsme závislé, pak jsme plné strachu…cítíte to „domino“?
….a to je ta past….chyba je lidská, a vlastně neexistuje..je to pouze zkušenost
Sebezáchovou je tedy: Vřelost, odvaha, důvěru, propojení se s ostatními podobně smýšlejícími lidmi..vystoupení ze smyčky viny, povinnosti a tupého následování…
Zacítění se nad vlastním životem, kde stále pouze následuji, co je třeba, neb se to ode mě vyžaduje a naprosto ignoruji svou intuici, své potřeby…ignoruji péči o sebe a pouze „přežívám“, chci zapadnout a moc neriskuji a hlavně se kontroluji, protože „chyba se trestá“ (totéž pak dělám ostatním (zejména rodič versus děti))
V celé situaci tedy cítím mnoho pozitivního (byť mě to zdánlivě drtí ekonomicky, nemohu svou práci vykonávat), získat můžeme mnoho pro svůj osobní láskyplný posun,a nebo zcela upadnout. Je na nás jakou „družinu“ si vybereme J (jakou „družinu“ pocitů a emocí)
A na závěr: je to o ženské energii soucitu, trpělivosti, hloubce. Jin (ženská energie“ je děloha…temnota…život ze tmy a útrob). Můžeme nyní „otěhotnět“ novým přístupem k životu a nebo „potratit“
Amen
Moc děkuji za komentáře, diskuzi…cokoli J
Objímám a děkuji za „naši družinu“
Lada
7 tipů jak uvolnit napětí v těle
…a udělat si prostor pro novou vlnu síly
1) Pozornost, ne snaha
Pochopit, že není třeba ke všemu veliké úsilí. Takové to přísloví „dvakrát měř a jednou řež“, bych pouze pozměnila na „několikrát pozoruj a pak mysli a jednej“
Naučit se hlavně pozorovat, soustředit se na malé detaily, na prostředí kolem sebe: osvětlení, příjemnost vzduchu, uspořádání místnosti…cokoli …a pozorovat samu sebe (sám sebe) jak se tady cítím, jak sedím, jak to všechno vnímám…pozorovat, „pozorovat“ tón hlasu člověka se kterým mluvíme, barvu očí, mimiku, gestikulace, jak se s ním cítíme.
Pozornost nám dovoluje být až za slovy, za tím, co je na povrchu, dostaneme se „za to“ jak se situace jeví prostřednictvím bleskových myšlenek bez hlubšího pozorování. Tak můžeme lépe odhadnout, co je třeba udělat, jestli stres a tlak, který cítím je třeba mít, jestli to není pouze zautomatizovaný stav a hlavně můžeme postupně napětí v těle rozmělňovat právě zaměřením pozornosti na detaily, které opravdu vidím, cítím..a nejsem pouze otrokem letících myšlenek.
Přílišné myšlení nám způsobuje spousty nežádoucího napětí a pouhým pozorováním můžeme tenhle stav „zachytit“ a posléze dalším pozorováním nechat zjemnit a nebo odejít.
POZORUJME bez myšlenkového doprovodu
2) Netlačit na “ teď HNED“ to musím udělat, co nejvíce být bez časového omezování
Mít odvahu (pokud nejde o život)dát si větší časový prostor než mi dává můj vnitřní diktátor a nebo diktátor v práci, či doma
Může jít o pouhé minuty, či hodinku navíc, nemusí jít o celý den. Jenom si dovolit ihned nereagovat na vnitřní či vnější impulz „včera bylo pozdě“. Děsný manipulativní pořekadlo.
Dovolit si reagovat doslova s nohami na zemi, cítit své nohy, cítit jak stojím, jak dýchám
Ptát se, opravdu je to teď hned nutné?Co se stane, když to teď hned neudělám, nebo on, ona neudělá?
Velmi dobrým učitelem jsou děti..“jo, počkej, za chvíli, už jdu, teď ne, pak to udělám“… a třeba to úplně stačí..Ptejme se. Je to opravdu nutné?
3) Přestat sobě a ostatním dokazovat
Rozhodnout se, že uvařím večeři o pěti chodech, na kterou nakoupím mezitím, co rozvezu a následně vyzvednu děti z kroužků a ještě pomůžu sousedce. Navíc u toho budu velmi dobře vypadat a dělat, že to mě to děsně baví.
Nebo zvládnu pět schůzek s klienty a s každým uzavřu výhodný projekt, vůbec mě to nevyčerpává, jsem ráda výkonná, protože mi to? Šolíchá ego? Anebo vytváří sakra velké napětí v těle? Anebo zřejmě obéJ
Ptát se, jestli to ocenění ( a od koho?) stojí za to a jestli to vlastně celé není moc vážné.
4) Zapojit, co nejvíce smysly
Co nejčastěji během dne se zadívat z okna a vnímat barvy, světlo. Zapojovat hmat, cítit pod rukama věci, které mě obklopují. Přivonět ke kávě, ke květinám. Zavnímat jak se cítím v oblečení, které mám na sobě. Zkrátka se během dne na chviličku zastavit a zjistit, co vidí mé oči, co cítí můj nos, co slyším, jak citlivé jsou mé ruce.
Zavnímat svůj dech, zavnímat své tělo jak se mu daří…
5) Velmi často zapojovat protažení s hlubokými nádechy a výdechy
Můžete se inspirovat těmi,co jsou na mém youtube kanálu a nebo jakýmikoli, které jste se naučili.
Je dobré se několikrát za den projít, co nejvíce vstávat a chodit a vnímat jak rychle chodím, jak se u toho hýbu, jak je mé těle sehrané v horní časti a spodní části
6) Humor a smích
Nacházet, co nejvíce příležitostí k úsměvu. Udělat si ze situace legraci. Místo neustálých příkazů našim dětem, jim to můžeme třeba zazpívat(byť falešně), ukázat jim, že si ze sebe umíme udělat legraci. Vyměnit si třeba na chvíli role,ale se smíchem, ne zase něco někomu dokazovat.
Nacházet v situacích,co nejvíc lehkosti, i když se to zdá nemožné.
Pouštět si vtipné seriály, pořady…u kterých můžeme vypnout a rozplakat se smíchy.
Tím se nám uvolní emoce.
Stejně dobrý je i pořádný pláč,ale pojďme si to udělat méně vážné (už tak jsme si toho dost naložily;))
7) Mít přátele a vídat se s nimi, co nejčastěji osobně
My holky potřebujeme hlavně kamarádky, lépe pochopí naše myšlenkové pochody a zvládnou náš vnitřní chaotický a velmi emoční řád neřád;)
A zapojit všechny předešlé body
Vykašlat se přitom, jestli to dělám dostatečně dobře:):)