Cesta k něze a jemnosti…otevřené sdílení

Stále pátrám po své jemnosti, něze…dělá mi dobře, když mám alespoň půl volného dne…byla jsem ( a možná ještě stále jsem )ženou, co toho hodně zvládala, nejen několik akcí najednou,ale i psychicky unést.Velmi dlouhou dobu jsem měla rovnítko mezi Trpím=Prožívám lásku. Čili pokud jsem s mužem necítila drama, nezajímal mě, protože láska je přece dramatická a bolí. Dnes, zpětně, vím , že to byl vlastně pocit jako když jste pod vodou, hledáte způsoby jak tam vydržet co nejdéle, dusí vás to,ale nechcete to opustit, protože si MYSLÍTE, že tohle je jediný způsob života…nedýchat, skoro nežít…naštěstí je v nás cosi, co nám nedovolí “ se zabít“, pokud tomu dáme pozornost a máme v sobě vůli žít (takový „tichý nenápadný program v těle“)…Někdo další, stejně jako já dnes ,zažívá vynoření, ten prudký nádech, kdy jenom dýcháte a učíte se dechu, učíte se, že máte v sobě životní sílu, a trpět není v pořádku, k hluboké lásce drama nepatří, ani ubližování a ponižování, ani dokazování jak jsem dobrá a milující, žádný výkon, žádná akce. Prostě, buď nás chce někdo milovat a miluje nás a my chceme milovat Život a lidi kolem sebe, některé jemně, některé hluboce a nebo chceme jenom přežívat….nicméně osahání si protipólu – skoro nedýchat a nežít -mi dnes dovoluje vnímat, co je důležité a co ne..
A tak si s dětmi dovolujeme dlouhé dny v pyžamu, nemít žádné plány…ve svém pracovním životě si dovoluji odmítat práci, když cítím, že mě to noří a nemůžu už volně a radostně dýchat, cítím se přetížená…chodím,co nejvíce pěšky na autobus, třeba o pár zastávek dál…mám méně práce, když mám své děti doma (mám střídavou péčí 14-14), chci být s nimi…žádné peníze mi za to nestojí a vím, že jich vydělám dostatek další půlku měsíce….
Je to o rozhodnutí…ale nejdříve je třeba si zacítit a prožít ,co nechci…pak jasně vím, co chci…mít vůli a dobré přátele kolem sebe…
Postupně se cítím něžnější a jemnější…
Láskyplný vánoční čas
Lada

V životě nemáme pouze biologickou rodinu, ale tvoříme i si svou vlastní srdcovou…

OPRAVDOVÁ SRDCOVÁ RODINA ( nemyslím děti a manžela..)
Zbožňuju procházky o samotě a v přírodě, vrací se mi určitá živočišnost, rozpíná mi to neviditelná křídla…způsob nevýchovy mé biologické rodiny,naše emoční nepřípoutanost ze mě vytvořila nezávislou dobrodružnou osobu, důvěřující lidem…na svých cestách dalekých i blízkých ke mně přichází různá uvědomění z mého života…dnešní brouzdání podhůřím Krkonoš, bylo o zacítění si skutečnosti, že si (možná každý) tvoříme vlastní „smečku „(lidé blízcí našemu srdci a smýšlení)…máme biologickou rodinu a pak tu, co si vytvoříme během života a ta bývá i vyživující, podporující, s námi „vyladěná“…dobrá zpráva pro nás, co jsme se narodili do ne příliš podporující biologické rodiny…ta nám dala život, ale je třeba si najít smečku opravdu „vlastní“. Sbíráme ji v různých obdobích života a na různých místech Země…..že je člověk součástí naší „smečky“ se pozná podle velmi rychlého souznění a také, že s tímto člověkem neztrácime kontakt, i když jsme na druhé straně polokoule a nebo se na čas odmlčíme…neexistuje mezi námi čas ani kilometry…mám ve své „smečce“ spoluzačku z první třídy, stále se naše životy různě prolínají, nabrala jsem dvě spřízněné osoby díky „svému“ sportování:skoky do vody, další během své ženské pouti s Ivankou Megovou(www.zenskekruhy.cz), už deset let jsme nerozlučné přítelkyně:Marta Brychtová(nádherné e-booky o panevnimu dnu,děláte a jejich onemocnění, www.zivotvsouvislostech.cz), okolnosti kolem rozvodu mě propojily s další ženou: z cesty au pair v USA mám další boží ženu Martinu Kosteleckou(fantastický penzion na Šumavě www.penziondobranasumave.cz), nesbírám svou „rodinu“ pouze v Čechách, ale mé dobrodružné srdce má přítelkyně i v Bělorusku, Jihoafrické republice, Austrálii a Novém Zélandu…a poslední roky cítím, že začínám rozšiřovat svou smečku i o mužské přátele…nejde o intimni přátelství, ale mužsko-ženské s jiskrou a respektem….jak jsem si dnes šlapala lesem, všichni ti lidé mi vytanuli na mysli….mezi sebou se neznají, ale spojuji je já a třeba se mi někdy povede je mezi sebou seznámit, uspořádat setkání smecky“:)))..teď už si tohle tvoření uvědomuji….na má cvičení, tančení i víkendy většinou jezdí ženy, které se přirozeně stávají součástí.. je nádherný pocit, když nám někdo další přibude…jako nedávno terapeutka Bowenovy metody Lucie Oupická, „kliklo“ nám to prvním setkáním očí, Lucka hned přišla na mé tančení i masáž…a další ženy z víkendů…je to „klik“ a další „stan“ v naší pomyslné vesnici:))….taky cestou sbíráte svou ženskou a mužskou smečku?

Přílišná snaha a nezávislost v manželství….?

Fakt jsem se snažila….nechtěla jsem ho zatěžovat …všechno jsem zvládala sama..hlavně, aby měl prostor a ne starosti s rodinou…vždyť já jsem doma a on musí do práce….a stejně mě opustil, neklapalo to…čím víc jsem se snažila, aby nemusel pociťovat rodinnou zátěž, tím více jsme se vzdalovali…
Dnes je to pět let, co jsme se rozvedli…dopřála jsem si nedobrovolnou dobrovolnou samotu,ale došla mi spousta faktů, které by mi nedal žádný seberozvojový seminář(byť i ty jsem absolvovala)
Najednou mi došlo, že žena ztrácí na jasu, ženské měkké kráse a zavírá se jí srdce, když „chce všechno dokázat, chce to udělat sama, muže vlastně nepotřebuje“…ale vyčerpává jí to, protože netvoří to, co uvnitř opravdu cítí.. už není prostor na uvolnění v intimním životě…žila jsem pro děti a péči o domácnost.
Ano, zvládala jsem vše kolem dětí, i si přivydělávat,abych nebyla tolik na obtíž, jezdit s dětmi sama na víkendy, někdy i týdny, kde jsem současně pracovala (dnes mi nad tím zůstává rozum stát)….Jenomže jsem si vlastně vytvořila svůj svět bez muže…já byla tím mužo-ženou, hybridem, který ztrácel schopnost prožívat obyčejnou radost ze života, dopřávat si požitky, uvolnění….měla jsem navařeno, uklizeno, divadýlka, pískoviště, dětské kroužky, uspávání dětí….a bariéra mezi mnou a mužem rostla..nevnímala jsem to, necítila…neb moje citlivost byla studená jak lednice…jinak bych to nezvládala…
Můj výkonný přístup k životu, byl základem ke směru….konec vztahu.
Jasně vše je 50 na 50…já teď chci mluvit pouze o své části..
Chtěla bych inspirovat všechny ženy,aby se více zajímaly samy o sebe, byly přirozeně sobecké, učily své děti Lásce k životu a vytvářet vřelé vnímavé vztahy….
Znám druhou stranu….nelituji…protože jsem na tom „vyrostla“ a mám „svou práci“….velmi pečující masáže pro ženy i muže a vylaďující setkání pro ženy. Stále pracuji i s dětmi a na nich si uvědomuji jak jsem autentická, spontánní, učím se s nimi věci netlačit, dělat vše jako dobrodružství a hru….

Srdečně Vás zvu do Vašeho vlastního srdečného života…