Životní úspěch…?

Jsem v životě úspěšná? Jak se to měří, podle čeho se to vyhodnocuje?Dokázala jsem něco? Kdo to určuje, jak se to určuje?..a je to vlastně důležité vlastnit tenhle „diplom úspěšnosti“, v životě?

Moje zkušenost mi říká, že je to o úhlu pohledu a taky jsme zjistila, že je  pro mě nejdůležitější pocit jaký ze svého života mám…a ten…umím ocenit jenom já…

Můj život z pohledu běžného života občana, podle měřítek, které nevím, kdo, kdy, kde založil:

Jsem rozvedená, mám střídavou péči, nestabilní příjem, bez životního partnera, bez kariéry, bez dostatečné sumy na účtu, bez auta….tak podle těchto měřítek bych řekla: „no nazdar, to jsme ten život asi pěkně prokaučovala, to jsme teda asi nic nedokázala“…jenomže…druhý úhel pohledu…uvnitř sebe se cítím velmi živě, svůj život vnímám jako dobrodružství, které mě učí mít opravdu hluboká přátelství, učí mě odvaze riskovat, nelpět na „jistém“, což mi dává pocit, že vše má řešení.Vystoupila jsem z těžkých závislostí  své biologické rodiny a odpoutala se od ní, pochopila jsem, že opravdovou rodinu si musím najít sama, objevila nevymyslitelná řešení svého života: sdílím auto  s kamarádkou, trávím krásné prázdniny v penzionu jiné kamarádky, kde jí pomáhám a současně jsem v přírodě a moji kluci přešťastní s jejíma klukama, mám možnost sdílet ženské příběhy, ten pocit vzájemné důvěry a opravdovosti je pro mě hodně naplňující…nakolik jsem otevřená já, natolik jsou otevření druzí….

Cítím, že život má smysl, i když zažívám eskapády: viz moje dovolená v rozpálené Sicílii, ne úplně přátelské vztahy s exmanželem.Není všechno růžové, něco se změnit nedá, ale to neznamená selhání, to znamená, že to chce jiný úhel pohledu a to je celé J.

Život mě naučil, že moje vnitřní stabilita a radost není odvislá od toho, zda mám standardní rodinu, pevnou pracovní dobu, dostatečně vysoký příjem…

Prostě nemůžu se dívat „ven“,abych zjistila jak se mám uvnitř…Moji přátelé se mnou určitě neudržují vztah, protože jsem „úspěšná“..a nebo…jsem ?….

Pekelná dovolená

I dovolená se někdy může stát peklem? Možná máte podobný prožitek..těšíte se, malujete si to…a…je to nějak jinak…ale nakonec Vám to dá takové prozření a takový náboj a nakopnutí…najednou máte jasno, co chcete a co už ne…vnímáte okolnosti, kterých byste si jinak nevšimli, máte prožitky ,které byste jinak necítili…takže ve finále si musíte říct „byla to teda „pekelně výživná dovolená“ – a tohle v sobě skrývá oba póly to dobré i to horší  Povím ten svůj příběh a svůj jiný úhel pohledu: Sicílie, moře, zmrzlina, pizza – byla naše vize (má a mých synů)..ale nenapadlo nás třeba, že… ….že bude tak pekelné vedro, že se budeme potit nonstop, že bydlet budeme v místnosti bez kouska větříku a potit se budeme nonstop…úplně všude uvnitř těla, na těle,všude kromě klimatizovaného obchodu při nákupu 😉 …že vztahy s ostatními dospělými, kteří tam budou ( a na něž jsme se těšili) budou mnohem komplikovanější a míň pohodové …že budeme po třech dnech tak saturovaní horkem a solí, že budeme chtít domů…že vám horko vlézá do všech buněk i těch mozkových… ..a pak se vrátíte… Vyskočíte skoro metr vysoko radostí, když vystoupíte z letadla a zacítíte na své kůži a ve vlasech ten svěží jemný vítr, zabroukáte slastí, když si lehnete do chladné postele a dělá vám nesmírně dobře se zachumlat do peřin, přestanou se vám odírat o sebe stehna a dělat beďary, v klidu se na všem dohodnete a den je prostě krásný, protože je nádherných 24 stupňů a nejste na nikom závislí …nic víc nepotřebujete…to jsou ty okamžiky štěstí, které nám vyrábí kouzlo okamžiku…vážíte si toho, co máte a zjistíte jak je to boží a vůbec nelitujete, že žijete jak žijete a kde žijete …a jste rádi, že vaše rodina vypadá jak vypadá (já a moji synové a pohoda) – vše je jak má být…ale to víme až TEĎ. Díky „pekelná“ zkušenosti