Pojďme se pohnout „vpřed“alias jak snadné je stagnovat a jak těžké „se nakopnout“

Ve svých 44 se konečně dostávám k sobě. Je to nutné a nezbytné, neb každý den čelím neustálému pocitu, že pořád nedělám, to co bych měla, co mě naplňuje…byla jsme zvyklá být v neustálém vnitřním tlaku, bát se, pociťovat velkou nejistotu …zvládat svá životní dramata..a to mě nedávalo (nebo jsme si sama nedávala) prostor soustředit se na sebe. Dnes mě cosi nutí podívat se na svůj život znovu, ne ze starého úhlu pohledu..z úhlu své minulosti, svého rodinného zázemí, svých zkušeností z dětství. Dostala jsem obrovskou možnost pochopit a osahat si jaké proměny je člověk schopen. Narodila jsem se kam jsem se narodila..vybrala si komplikace…měla na výběr…pouze tupě následovat genetickou výbavu, zůstat v roli chudinky, co to měla těžký..stát se alkoholičkou nebo feťačkou, možná i prostitutkou….mít i nemít děti a život plný neskutečných dramat….Ale já jednou chytila tu vnitřní navigaci, která nám prostřednictvím pocitu strachu, obrovské bolesti, smutku, depresí….oznamuje,že jdeme fakt úplně „mimo“…a tak v dospělosti přišly na řadu různé nesčetné terapie,abych „programy“, pochopila a tím své chování, své kroky… Učila se cítit své tělo, dýchat,brečet, křičet, vnímat své emoce a umět jim dávat nesebedestruktivní směr…Učila jsem se vnímat svou sexualitu jako možnost vyjádřit své ženství,ne jako trest. Nebát se následovat své impulsy a časem regulovat, co je vzpoura a vzdor a co je čirá zvědavost a posun vpřed.

Dnes je červenec 2019 a jsem tu sama za sebe.Mám dva syny a úžasné přátele…probudila jsem se a řekla si „KONEC“, konec řešení,co bylo…potřebuju vzít,co mám v sobě teď .Přestat chtít věci dělat ze zajetých kolejí chudinky a člověka, co se musí psychicky zvednout, protože to „měl težké“. Do háje s tím!Věnovala jsem tomu 24 let…Nezaplatitelná škola, nezaplatitelný proces.

Díky tomu mám obrovskou chuť pořádat ženská pohybová a taneční setkání, sdílet, inspirovat a podporovat se…Vytvořila jsem si vlastní masážní techniku, která přišla z mé potřeby a z mého velmi jasného cítění,co tělo vyžaduje…Pochopení, že to,co prožíváme každý den se ukládá v těle a pokud si to neuvědomujeme , tělo může prožitky kdykoli vyslat v podobě, někdy slabších někdy silnějších, emocí a nemocí a také vysílat myšlenky, které nás vedou k nelogickým řešením situacím, a velmi často „proti nám“. Vyrůstala jsem, tak jako většina z nás, bez doteků a něhy a právě tohle mi dalo to obrovské uvědomění jak může být nacítěný vnímavý nesexuální dotek prospěšný k uvědomění si, pochopení, uchopení a možnosti udělat změnu ..někdy i životní.

S tím souvisí postupné nabývání vlastní hodnoty, kterou se pak prezentujeme…V mém případě i cena, kterou dám své „práci“…

Mí přátelé a mé strachy a nespokojenost mi zasvítili červenou kontrolkou..“dost inspirování ostatních, že se musíme obětovat a nezasloužíme si a že podhodnocení je skromná a vděčná cesta“

Chci žít, živě, plně, s entuziasmem, se silou mít strach a přesto jít dál.

Chci tohle posílat dál….dostala jsem od života možnost, tak jako my všichni a buď budu sedět a občas někde „pípnu“ a nesměle se ozvu…“přijďte si zacvičit a nebo osvěžit a vyladit své tělo masáží“ a nebo si prostě ve svém životě stoupnu a řeknu:“ 25 let výzkumu psychického a tělesného života mám za sebou, tohle je moje „práce“ a dám tomu pořádnou hodnotu, protože si vážím sebe ,ale i ostatních, kdo chtějí pochopit víc a jít ještě dál a klidně mít velká očekávání od života….

Dejme to dohromady!